Meno ruže

Pokud bychom se pokusili poměřit středověk našimi současnými představami, splakali bychom nad výdělkem. Objevila by se totiž doba, která by ze všeho nejvíc v mnoha ohledech připomínala naši nedávnou minulost s jejími postrky (omezováním svobody pohybu), nálepkováním a kastováním. Při jejím skutečném zobrazování si proto nelze nevšímat přesahového (transcedentálního) rozměru RŮŽE, který ukazuje - pro jednoznačnost svého směřování - právě k naší současnosti. A právě v tomto ohledu spočívá síla nejen literární předlohy, ale i mimořádně zdařilého Annaudova zfilmování. Cílem filmu je převod do příběhu filmovou řečí, tedy úsilí o převod mezi dvěma odlišnými formami uměleckého vyjádření. Středověký souboj o vědění i o větší lidskou svobodu a ohleduplnost je promítnut do tajemného děje kolem fiktivní Aristotelovy knihy (Conneryho příznačně pojmenovaný řeholník-františkán William z Baskervillu je vyhraněným nominalistou viditelně tíhnoucím k dílu velkého řeckého filozofa) a paralelní hluboké sondy do života tehdejší církve. Opomenuto nezůstává ani agrární zázemí ponurého opatství a jeho obyvatelé. Požár věže vědění s pozoruhodnou knihovnou, rafinovaným bludištěm i činorodým skriptóriem má vícerozměrný symbolizující význam. Přiblížení scholastické disputace, dvou skrytých valdenských (?) "kacířů" i řádění inkvizice s následným rezistentním aktem zoufalých vesničanů je za těchto okolností zvlášť působivou kulisou napínavého detektivního příběhu a postižením myšlenkového jádra Ecova autorského pohledu. Přidané bonusy nejlépe postihují nesmírné úsilí autorského týmu RŮŽE a dávají i dostatečnou odbornou garanci pod jménem francouzského historika Jacquesa Le Goffa. Precízní práce všech výrobních složek filmu dotváří a dobudovává jedinečný divácký pocit z tohoto díla, na něž se vskutku nezapomíná. (15.08.2010)

"Kde se náš vzdělaný překladatel z Řečtiny setkal s anonymním autorem své smrti?" Tak na tuto otázku odpoví Svatá inkvizice během chvilky. Bylo mi potěšením sledovat inkvizitora Bernarda Guie v akci, ale sir William byl při svém pátrání také velmi přesvědčivý. Třeba záchod na neznámém opatství odhalil naprosto fantasticky. Jenže církevním manažerům šlo už ve středověku spíše o majetek než o bližního svého, takže se bude mučit a upalovat. Mne samozřejmě nejvíce potěšily pochybnosti o neomylnosti Slova Božího, krysožrout Salvatore a ocenil jsem i půvab labyrintu. Nicméně jsem Jméno růže poprvé viděl v kině v juniorském věku, takže je snad pochopitelné, že nejvíc jsem záviděl novici Adsovi jeho ztrátu panictví. Dva roky jsem pak bloudil po tuzemských farách, ale má touha uspokojena nebyla. (29.01.2019)

Kdyby byl středověk člověk, umíral by blahem - máloco je ve filmech tak idealizované jako on a jeho příběhy. Slzopudně nádherné scenérie, gigantické hrady, noblesní kostýmy, suprakrásné dívky, chrabří rytíři v naleštěných zbrojích, čestná gesta a moudrá mluva na každém zaplivaném rohu a vlastně cokoliv v doprovodu epických soundtracků - no kdo by v tom nechtěl žít a sekat hlavy drakům a souložit s pompézně rajcovníma pannama... eh, to je vlastně fantasy, že jo? Annaud se na čarokrásné kýče vykašlal a vyhrává několik bodů navíc za báječně bezútěšné ztvárnění doby, jíž vládla špína, krutost, náboženské svinstvo a smrtka, jejíž kosu měl člověk permanentně na krku. Herecky není moc o čem mluvit, jelikož charisma Seana Conneryho tu bude ještě padesát let po jeho smrti, mladičký Christian Slater přesně zapadá do role nezkušeného novice a všichni ostatní jsou parádní sbírkou ohyzdných kreatur. Hlavní roli mají kámen, temnota a nepříjemné pomyšlení na tehdejší inkviziční realitu, jejichž spolupráce utváří ojedinělou atmosféru. Film, schopný vyvolat mráz v zádech mužskými chorály a sporadickým svícnovým osvětlením v ponurých opatských sálech. A taky film, který nestárne. (18.02.2015)

Sherlock v sutaně pobíhá dobovými kulisami úchylně sublimované potlačované sexuality a koumá adventurní peripetie. Po boku má ustrašený a šťavnatý objekt zvrhlých kněží, kterému jednou houpne a je z toho láska jako trám. Docela nuda. Asi hlavně díky drastickému okleštění od filosofického přesahu. Atmosféra, díky výpravě, kulisám, kostýmům a hlavně hereckým výkonům, je ale hodně sugestivní. Úsměvné poselství také nechybí. (21.05.2011)

Legendární francouzský snímek z pera jedinečného Umberta Eca, Jméno růže, se podařilo do filmové podoby zadaptovat znamenitě. Čekejte spoustu napětí, neopakovatelnou atmosféru, středověkou detektivní zápletku a skvělého Seana Conneryho. Třešničku všemu nasazuje Ron Perlman v jedné ze svých nejúsměvnějších rolí. (07.01.2014)