Meno ruže

Shodou náhod jsem tento film viděl na dvě půlky (po hodině se najednou přestaly zobrazovat titulky) a tak jsem si jej musel dopustit až dnes. A nevím, jestli je mé výsledné hodnocení nějak ovlivněno tímto faktem, ale přišlo mi, že první půlka byla mnohem lepší. Z ní jsem cítil tu "špinavost", ducha té doby, prostě to byla atmosférická podívaná nejvyššího stupně s dokonalým Connerym. Druhá půlka mi přišla taková uspěchaná, věci se dějí z rázu na ráz, a ten konec se mi moc nezdál. Nicméně Connery stále hrál jednu z jeho nejlepších filmových rolí, mladý Slater mu zdatně sekundoval (škoda, že svůj talent utopil v béčkových filmech) a F. Murray Abraham je dokonalý inkvizitor. Knihu jsem nečetl, ale přemýšlím o jejím sehnání. Po přečtení a případném druhém zhlédnutí (pokusím se, aby to byl tentokráte v kuse :-)), napíšu víc. 80 %. (13.05.2011)

Pokud bychom se pokusili poměřit středověk našimi současnými představami, splakali bychom nad výdělkem. Objevila by se totiž doba, která by ze všeho nejvíc v mnoha ohledech připomínala naši nedávnou minulost s jejími postrky (omezováním svobody pohybu), nálepkováním a kastováním. Při jejím skutečném zobrazování si proto nelze nevšímat přesahového (transcedentálního) rozměru RŮŽE, který ukazuje - pro jednoznačnost svého směřování - právě k naší současnosti. A právě v tomto ohledu spočívá síla nejen literární předlohy, ale i mimořádně zdařilého Annaudova zfilmování. Cílem filmu je převod do příběhu filmovou řečí, tedy úsilí o převod mezi dvěma odlišnými formami uměleckého vyjádření. Středověký souboj o vědění i o větší lidskou svobodu a ohleduplnost je promítnut do tajemného děje kolem fiktivní Aristotelovy knihy (Conneryho příznačně pojmenovaný řeholník-františkán William z Baskervillu je vyhraněným nominalistou viditelně tíhnoucím k dílu velkého řeckého filozofa) a paralelní hluboké sondy do života tehdejší církve. Opomenuto nezůstává ani agrární zázemí ponurého opatství a jeho obyvatelé. Požár věže vědění s pozoruhodnou knihovnou, rafinovaným bludištěm i činorodým skriptóriem má vícerozměrný symbolizující význam. Přiblížení scholastické disputace, dvou skrytých valdenských (?) "kacířů" i řádění inkvizice s následným rezistentním aktem zoufalých vesničanů je za těchto okolností zvlášť působivou kulisou napínavého detektivního příběhu a postižením myšlenkového jádra Ecova autorského pohledu. Přidané bonusy nejlépe postihují nesmírné úsilí autorského týmu RŮŽE a dávají i dostatečnou odbornou garanci pod jménem francouzského historika Jacquesa Le Goffa. Precízní práce všech výrobních složek filmu dotváří a dobudovává jedinečný divácký pocit z tohoto díla, na něž se vskutku nezapomíná. (15.08.2010)

Kdyby byl středověk člověk, umíral by blahem - máloco je ve filmech tak idealizované jako on a jeho příběhy. Slzopudně nádherné scenérie, gigantické hrady, noblesní kostýmy, suprakrásné dívky, chrabří rytíři v naleštěných zbrojích, čestná gesta a moudrá mluva na každém zaplivaném rohu a vlastně cokoliv v doprovodu epických soundtracků - no kdo by v tom nechtěl žít a sekat hlavy drakům a souložit s pompézně rajcovníma pannama... eh, to je vlastně fantasy, že jo? Annaud se na čarokrásné kýče vykašlal a vyhrává několik bodů navíc za báječně bezútěšné ztvárnění doby, jíž vládla špína, krutost, náboženské svinstvo a smrtka, jejíž kosu měl člověk permanentně na krku. Herecky není moc o čem mluvit, jelikož charisma Seana Conneryho tu bude ještě padesát let po jeho smrti, mladičký Christian Slater přesně zapadá do role nezkušeného novice a všichni ostatní jsou parádní sbírkou ohyzdných kreatur. Hlavní roli mají kámen, temnota a nepříjemné pomyšlení na tehdejší inkviziční realitu, jejichž spolupráce utváří ojedinělou atmosféru. Film, schopný vyvolat mráz v zádech mužskými chorály a sporadickým svícnovým osvětlením v ponurých opatských sálech. A taky film, který nestárne. (18.02.2015)

Ponurá detektivka ze 14.století , na kterou se vždycky znovu ráda podívám. Vynikající příběh , skvělí herci , Conneryho moudrý a laskavý mnich zaučující mladého novice , fanatický Murray Abraham a úžasná sbírka neuvěřitelných týpků v opatství. Kniha je možná legendární , ale velmi složitá , takže mně se film líbil mnohem víc. (14.11.2004)

Geniální předloha coby zřídlo výborné (rád bych také řekl geniální, ale nemohu) adaptace. ____ Tak jako se u Umučení Krista zcela vytratila pointa Kristovy oběti a lásky k bližnímu (Ježíš zemřel na kříži pro to, aby očistil člověka od hříchu) a film probouzel víceméně nenávist a jakousi pochybnou katarzi, dopadlo stejně i Jméno růže. Základní myšlenka, filmem takřka minutá, tkví v Aristotelově Knize bláznů, což není nic jiného než tematizace midcultu a kýče (oblíbených pojmů Eca), tedy rizika, že by se „nižší“ lidé mohli vysmívat „vyšší“ pravdě, že by přestali věřit v zakonzervované hodnoty a (nejen náboženské) instituce. Když si do toho člověk uvědomí problematičnost postmoderny (vyšší umění není rozpoznatelné, může být vytlačeno nižším a nikdo to nepozná) a anarchie (snaha přetvořit americkou mocenskou strukturu v 60. letech nakonec úspěšná nebyla a ani nemohla být) a zamyslí se nad tím, zjistí, že britský a americký konzervatismus, jak o něm zapáleně hovoří politolog Roman Joch, má svůj smysl, a že i Jorge má ve své podstatě pravdu. ____ Film charakterizuje dokonalá atmosféra odlehlého genia loci, místa opatství pod záštitou Boha, kde se přesto může stát, a také děje, cokoliv. (26.08.2008)