Prefíkaná banda

Vždycky píši spíše chyby než kvality, tak se jimi nenechte moc zviklat. Pro mně osobně jsou totiž nejlepší díly ze série dosud poslední (opravdu vám nepovím, které číslíčko to bylo..), kdy v několika dílech silně narušili tradiční kompozici, která se opakovala snad v každém díle a začala trošinku nudit. Poslední série však tuto kompozici rozbila a proto je mi nejsympatičtější. Snad s výjimkou posledního dílu, kde jsem očekával něco velkého a zbylo mi z toho jen jedno zatraceně velké a hnusné: WTF?! P.S. Je to v mé osobní TOPce! (10.07.2011)

Jsem nevděčný televizní divák. Aby si nějaký seriál zajistil mou důvěru a každotýdenní účast, musí projít komplikovaným schvalovacím procesem, který vede od mozku přes srdce a... nepřejte si vědět, kde většina kandidátů končí. :o) Žijeme v době, kdy televize všechno přehánějí a co chvíli v upoutávkách vykřikují, že máme zapomenout na vše, co jsme dosud viděli, protože TEPRVE TEĎ přichází to úplně nejfajnovější a ten, kdo se nepodívá, bude společensky vyřízen. Seriál, který dosud nikdo neviděl, hystericky avizují jako "kultovní" (Chirurgové), formálně šalebnou konfekci jako revoluční (24 hodin) a na stokrát nastavovanou a vychladlou kaši lákají vodopádem údajných emocí (Rodinná pouta). No vidíte. A přitom mě v poslední době nejvíc baví dvě nenápadné série, které uvádí ČT víceméně s nulovou reklamou, Black Books a Podfukáři. Na Podfukářích se mi líbí neokázalost, s jakou do 50 minut každé epizody vtěsnat desetkrát originálnější zápletku, než mají třeba dvouhodinoví Dannyho parťáci. A hravost. Třebaže to nepřehánějí s komediálními ambicemi, tvůrci i jejich hrdinové mají vtip a šarm. Mezi všemi seriály s kriminální tematikou a jejich ocelově neprůstřelnými drsoni působí Podfukáři mile a pohostinně jako pařezová chaloupka mezi mrakodrapy. 80% (23.10.2006)

Přiznávám, získalo si mě to od samého začátku. A taky přiznávám, že nejprve především díky uhrančivé kráse Jaime Murray (která mě fascinovala - koho ne?!?! - už v Dexterovi) a až v závěsu vybroušeností jednotlivých "případů". Jako celek je to ale při zpětném pohledu neuvěřitelně kompaktní, svým způsobem neustále gradující série, která byla snem každého správného fandy Dannyho parťáků a Podrazu. Jestli vás - stejně jako mě - vždycky mrzelo, když se na plátně/obrazovce se závěrem zmíněných filmů objevily titulky, pak je Hustle víc než příjemná záplata na duši. (15.07.2011)

Slovo podfuk? Slovo této partičce tak vlastní. Jeden ze seriálů u kterého jsem vynechal snad jenom jeden díl. Seriál po jehož skončení si řikám, co vymyslí příště? Už aby byl další díl. S elegancí a (dů)vtipem dokáží napálit kdejakého kupce, mnohdy i ty u obrazovek. I když víme, že v každém díle někdo přijde zkrátka, je tam tolik zvratů a překvapení, že to nikdy nevypadá jako klišé. Některé díly jsou trochu slabší, ale ty ostatní jsou opravdu dechberoucí. Někdy ten díl působí jako učebnice mladých podfukářů, když se najednou zastaví dění kolem a jenom hlavní postava vám začne vysvětlovat co a jak. Neříkám, že po shlédnutí tohoto seriálu budete schopní jít na hrad a vyfouknout tam korunovační klenoty, ale rozhodně se budete bavit se sympatickou partičkou v ulicích Londýna. Filmová podoba podvodů = Podraz, seriálová podoba podvodů = Podfukáři. (06.07.2007)

Parta extrémně vychytralých a všímavých zlodějíčků dělajících z všelijakých krádeží, podvodů a podrazů hotové řemeslo a umění nejvyšší úrovně. Jejich plány jsou sofistikované, promyšlené do puntíku a na míru sedící své oběti - těží z její úchylky, vášně, slabosti, či jiné vady v charakteru. Podfuky jsou zprvu hodně originální a nepředvídatelné, ale časem ta nepředvídatelnost začne být jaksi předvídatelná. Schéma, kdy vidíme jen část fígle s tím, že posledních cca 10 minut se věnuje vyvrcholení, dovysvětlení, zaplnění děr a velkému zvratu, se totiž opakuje. 7/10 (20.02.2009)