Futbaloví chuligáni

Fotbal nemám ráda, stejně tak jeho fanoušky, pro které "jít na zápas" v překladu znamená "jít na stadion a servat se tam" (o sport samotný přitom vůbec nejde, to mi nikdo nevyvrátí). Příslušníci greenstreetské elity, jak je vidí Lexi Alexander, se sice neperou přímo při mači, ale jinak to jsou vlastně takoví angličtí baníkovci - fandí, rvou se, nahánějí strach. Hooligans tak ve svém důsledku působí velmi nepříjemně, divák je nucen přihlížet násilí, které je tu na denním pořádku, a sledovat hrdiny, se kterými je těžké se identifikovat, přitom však nejde nijak do hloubky a mně tak chování fotbalových fanatiků není o nic menší záhadou než před zhlédnutím filmu. A to je, myslím si, škoda, neboť právě ono osvětlení mělo být imho hlavní intencí tvůrců. (22.05.2010)

Mám rád fotbal, nemám rád lidi, kteří si u něho honěj svý zastydlý ego. Neříkám, že nefandím, nebo že občas nevyřknu nějakou tu nadávku směrem k tomu, co se odehrává na hřišti, ale to je asi tak všechno. A tím se dostáváme k paradoxu filmu, že i hooligans jsou normální lidi. Tedy...jak kteří. Můžu vám říct, že o mém hodnocení nejvíce rozhodla scéna "rande v pubu v Millwallu." Jo a, prosím vás, neříkejte "kopaná!" (29.03.2006)

Frodo šourek, vyjukanej študentík z Harwardu, přiletí do Londýna, kde se zajde podívat na "soccer", dá si pár piv bez pěny, pak se přimotá do pouliční bitky a rázem se z něho stane drsnej fotbalovej chuligán, ze kterýho by se posraly celý Vršovice. To spíš vypadá jako námět na parodii od Mela Brookse. Nevim no, nějak mi tam prostě Elijah Wood vůbec neseděl. Jinak docela dobrý bitky (hlavně ta závěrečná), hodně krve a brutality - to se mi naopak líbilo. Zbytek ovšem za moc nestojí. Ale zase jsem se u toho ani nenudil a docela to rychle uběhlo, takže dávám 3 hvězdičky. Když se tak koukám, kterejm filmům jsem dal 3 hvězdičky, tak si řikám, že je to až moc. (22.07.2008)

(Budu spoilerovat.) Celý příběh je tak trochu nerealisticky chtěně dramaticky vyhrocený, ale dejme tomu, že ten oblouk přijmu tak, jak je, a budu ho respektovat. Stejně mě ale strašně rozčiluje, že Elijahova postava trochu nepřímo a hodně přímo může za zničení životů obou bratrů. Jeden je mrtev v přímé souvislosti s jeho rozhodnutími a druhý, který už byl vykoupen, rovněž kvůli němu přišel o zdraví, o bratra, o ženu i o dítě. To je trauma jako blázen a břímě viny tak na tři filmy, takže mi přijde až urážlivé, že Elijah si z toho vezme "ponaučení", vrátí se do Ameriky a pokračuje přesně tam, kde skončil, aniž by přijal byť jen špetku odpovědnosti za svoje počínání. Krom toho si myslím, že atmosfericky se dalo z námětu vytěžit mnohem, mnohem víc než jen slow-mo záběry na krev létající z mnoha úst za doprovodu nějaké písničky nebo veselé montáže s voiceoverem za doprovodu jiné písničky. Jednou jsem při procházce po městě sledovala jakési policejní manévry - obrněná auta, koně, těžkooděnci - na Václavák, protože mě zajímalo, jestli už nastává konec světa, a podle temného řevu, co se tam odsud ozýval, jsem si myslela, že jo, ale byli to jenom hooligáni skandující smrt smrt a mávající vlajkami cestou na Letnou, což jsem shodou okolností měla při cestě k domovu, tak jsem šla za nimi. Bylo to jako takový ten dlouhý sledovací záběr v uprchlickém táboře z Potomků lidí (ať zůstanu tématická s Charlie Hunnamem). Masa lidí, bezvýznamnost jedince, zvuky připomínající střelbu, kouř z dýmovnic a urputný pocit, že velký průser je špičkách prstů natažené ruky, přesná hranice mezi strachem a zvědavostí. A to se tam reálně nic nestalo, banda chlapů "jenom" přešla z místa A do místa B a poházela kolem cesty něco nepořádku, ani jsem neviděla nikoho se prát. Hooligans pracuje s mnohem dramatičtějšími a tragičtějšími událostmi, ale tomu pocitu vystrašeného vzrušení se jim nepodařilo ani přiblížit. (29.09.2017)

Na Hooligans je nejzajímavější námět, který využívá atraktivního divácky vděčného prostředí agresivních fotbalových fanoušků a emocemi nabitý svět fotbalových stadionů k rozehrání svého příběhu. Kladem a pro většinu fanoušků nejpřitažlivějším faktorem je velmi slušné natočení brutálních rvaček. Film si v tomhle ohledu opravdu udržuje tempo a napětí. Na druhé straně existují filmy, které dokážou určité téma analyzovat, a naopak filmy, které na určitém tématu parazitují, a Hooligans bohužel patří k té druhé skupině. Celá ta dojemná historka o bratrské lásce a obětavém vztahu mladých fanoušků ke svému klubu je na motiv hooligans jenom povrchně naroubovaná a realita tohoto fenoménu je úplně jiná. Ten, kdo se chce o fenoménu hooligans dovědět skutečnost, měl by se podívat na britský dokument Klamu, abych nebyl klamán, kde investigativní britský novinář inkognito pronikne do jednoho z klubů a dlouhodobě se v tomto prostředí pohybuje. Hooligans představují nefalšovanou a velmi temnou kriminální strukturu, kde o fotbal vůbec nejde, respektive jen jako o záminku k násilí. Film o hooligans by mohl obsahovat sociální rozbor frustrace chudých výrostků a nezaměstnaných přistěhovalců z předměstí, mohl by rozehrát přitažlivou kriminální zápletku a mnoho dalšího, ale tady jde o nefalšovaný kýč, který je lživý ve své podstatě. Elijah Wood je sice dobrý herec, ale typově se do role mladého násilníka nehodí a především ani na moment jsem mu nevěřil proměnu z kultivovaného intelektuála, který končí elitní americkou univerzitu, v příslušníka klubu rváčů, který je obklopený výrostky se základním vzděláním a vybavených IQ houpacího koně. Kdyby šlo o 16-letého puberťáka, dokázal bych jeho metamorfóze věřit, ale tady šlo o umělý konstrukt. Celkový dojem: 40 % (02.01.2009)