Futbaloví chuligáni

Keď som videl film Nicka Lovea "The Football Factory", tak ma silne oslovil svojou autentickosťou. Preto som sa ani nejak moc neponáhľal si pozrieť "Green Street Hooligans". Teraz som sa ku nemu konečne dostal a sklamaniu som sa nevyhol. Celé je to určené snáď len Američanom (ktorí o futbale nemajú ani šajnu) alebo konzumnému divákovi, ktorý medzi hooligans nikdy nepatril. Až mi je ľúto, že tá partia holobriadkov spoločne s hobitom E.Woodom sa vydáva za najtvrdšiu Firmu môjho najobľúbenejšieho anglického klubu West Ham United. Klipové nasnímanie bitiek vyznieva smiešne teenagersky. Vrcholom tejto frašky je melodramatický koniec, kde sa z amerického študentíka stáva tvrdý chlapák. Oi, kamaráti, je to blbosť. ** (03.08.2008)

(Budu spoilerovat.) Celý příběh je tak trochu nerealisticky chtěně dramaticky vyhrocený, ale dejme tomu, že ten oblouk přijmu tak, jak je, a budu ho respektovat. Stejně mě ale strašně rozčiluje, že Elijahova postava trochu nepřímo a hodně přímo může za zničení životů obou bratrů. Jeden je mrtev v přímé souvislosti s jeho rozhodnutími a druhý, který už byl vykoupen, rovněž kvůli němu přišel o zdraví, o bratra, o ženu i o dítě. To je trauma jako blázen a břímě viny tak na tři filmy, takže mi přijde až urážlivé, že Elijah si z toho vezme "ponaučení", vrátí se do Ameriky a pokračuje přesně tam, kde skončil, aniž by přijal byť jen špetku odpovědnosti za svoje počínání. Krom toho si myslím, že atmosfericky se dalo z námětu vytěžit mnohem, mnohem víc než jen slow-mo záběry na krev létající z mnoha úst za doprovodu nějaké písničky nebo veselé montáže s voiceoverem za doprovodu jiné písničky. Jednou jsem při procházce po městě sledovala jakési policejní manévry - obrněná auta, koně, těžkooděnci - na Václavák, protože mě zajímalo, jestli už nastává konec světa, a podle temného řevu, co se tam odsud ozýval, jsem si myslela, že jo, ale byli to jenom hooligáni skandující smrt smrt a mávající vlajkami cestou na Letnou, což jsem shodou okolností měla při cestě k domovu, tak jsem šla za nimi. Bylo to jako takový ten dlouhý sledovací záběr v uprchlickém táboře z Potomků lidí (ať zůstanu tématická s Charlie Hunnamem). Masa lidí, bezvýznamnost jedince, zvuky připomínající střelbu, kouř z dýmovnic a urputný pocit, že velký průser je špičkách prstů natažené ruky, přesná hranice mezi strachem a zvědavostí. A to se tam reálně nic nestalo, banda chlapů "jenom" přešla z místa A do místa B a poházela kolem cesty něco nepořádku, ani jsem neviděla nikoho se prát. Hooligans pracuje s mnohem dramatičtějšími a tragičtějšími událostmi, ale tomu pocitu vystrašeného vzrušení se jim nepodařilo ani přiblížit. (29.09.2017)

Leželo mi to doma pěkně dlouho, nechtěla jsem se po Football Factory dívat znovu na totéž: pití, řev, násilí jakožto nezbytné průvodní jevy lásky k fotbalu. Ani Hooligans se bez toho neobešli, ale fanouškovský folklór byl tentokrát spíše jen křovím pro hlavní posty: přátelství, sounáležitost, rodinné pouto. Hodně silné 3*. (31.12.2006)

Fotbal nemám ráda, stejně tak jeho fanoušky, pro které "jít na zápas" v překladu znamená "jít na stadion a servat se tam" (o sport samotný přitom vůbec nejde, to mi nikdo nevyvrátí). Příslušníci greenstreetské elity, jak je vidí Lexi Alexander, se sice neperou přímo při mači, ale jinak to jsou vlastně takoví angličtí baníkovci - fandí, rvou se, nahánějí strach. Hooligans tak ve svém důsledku působí velmi nepříjemně, divák je nucen přihlížet násilí, které je tu na denním pořádku, a sledovat hrdiny, se kterými je těžké se identifikovat, přitom však nejde nijak do hloubky a mně tak chování fotbalových fanatiků není o nic menší záhadou než před zhlédnutím filmu. A to je, myslím si, škoda, neboť právě ono osvětlení mělo být imho hlavní intencí tvůrců. (22.05.2010)

Elijah Wood - je skvělý hobit, dobrý herec a špatný hooligans. Charlie Hunnam - není hobit, je dobrý herec a skvělý hooligans. Ovšem co je scénarista filmu je mě záhadou. Celou dobu sleduji skvělý příběh a přímo mistrovsky natočené bitky i pitky, Ovšem konec filmu, byl jak raná pěstí od hooligans, ze které se stále nemůžu vzpamatovat. (23.12.2006)