Futbaloví chuligáni

Hooligans pojednáva o futbalovej komunite a ich tzv. "firmách". Naše heslo znie - "nenávidieť amíkov, nenávidieť novinárov, držať s partou, bojovať za partu". A ono to náhodou v konečnom výsledku pôsobí očarujúco. Prehĺbenie priateľstva medzi hlavnou dvojkou, odhalenie iného štýlu života a nakoniec i k poučeniu, ktoré je podla mňa absolútne pochopiteľné a predovšetkým potrebné. Inak by nám happy end mohol povedať - "robte to, veď je zábava". Pravý koniec vraví - "všetko má svoje hranice a i zábava niekde začína, niekde končí". Sumár sumáru. Nič revolučné/veľkolepé, ale nadpriemerná záležitosť rozhodne. (10.03.2010)

Film, kde dejová linka síce nie je žiaden lumen - dosť jednoduché a s pre mňa málo lákavým námetom futbalového chuligánstva - ale bolo to aspoň divácky atraktívne spracované a zahrané. Najviac ma oslovila hudba a výkon Ch. Hunnama. Ďalší snímok čo som s týmto námetom videl - Okolo futbola (2013) - bola síce dráma s hlbším významom, ale zas to nebolo tak pekne spracované. Nadpriemer. 75/100 (22.01.2017)

Tak to je přesně ten typ filmů, kde jsem sice ráda, že jsem se mohla podívat do prostředí mně celkem neznámého, ale vidět ho znovu rozhodně nemusím. Už začátek dal tušit k čemu se to asi všechno chýlí, ale netušila jsem až tak drsnou atmosféru, která byla opravdu hodně sugestivní, hlavně pak v té finální části. Fotbalové šílenství je droga a tvrdá realita, tak bych to asi shrnula. Pro fandy fotbalu určitě velký zážitek a bezvadnej soundtrack k tomu. (21.03.2013)

Elijah Wood je vykopnut z Harvardu, odletí za svou sestrou do Londýna, kde pozná nefalšované hooligans i svou temnou stránku, která se nakonec ukáže být to správnou. Tak jsem to vnímal já. Vyznění filmu vám však může být celkem ukradené, protože veškerými hrdiny jsou právě členové bandy rváčů dělící svůj život mezi hospodu a „bitevní pole“. Není pak důvod pohoršovat se nad pointou tvrdící „být hooliganem je správné“. Film hooligans prezentuje jako lidi přímé, vynášející unáhlené rozsudky a řešící komplikovanější problémy pěstmi. Že něco podobného není problém natočit jinak a lépe dosvědčuje skvělý australský Romper Stomper. Hooligans jsou oproti tomu jen povrchní báchorkou. Povrchní stejně jako články „těch sviní novinářskejch“. Pohnutky vedoucí tatíky od rodin do krvavých bitek nám zůstávají utajeny. Nevyužita zůstala možnost ukázat průnik k jádru party prostřednictvím člověka zvenčí. Vysokoškolák se dá náhodou dohromady s pochybnými existencemi a po chvíli už je (ani neví jak) zatažen do boje o život. Zalíbí se mu to a šmitec. Žádné hluboké pohnutky mysli, osudová rozhodnutí, prostě najde jen tak smysl života v nesmyslných rvačkách.Jaksi stranou pak stojí „detaily“ typu: Matt zničí životy své sestře, jejímu manželovi a jeho bratrovi, aby nakonec odešel coby (morální) vítěz. Hooligans nejsou úplně špatným filmem – třeba rvačky, ač zmatené, dokážou pohnout s vaší hladinou adrenalinu, toužíte-li se však dozvědět, proč se lidi mlátí, sáhněte raději třeba po Klubu rváčů. 40% Zajímavé komentáře: Lima, Le_Chuck, nunka, JB2203, Efreeti (18.02.2006)

"Když dostaneš první ránu, zjistíš, že nejsi ze skla. Neuvědomíš si, že žiješ, dokud si nesáhneš na dno." Nikdy jsem nebyl členem žádné firmy fungující pod zástěrkou fanouškovství, ale pokud bych se jednou rozhodl rozdávat budspencerovky v barvách svého klubu, tak by to rozhodně nebyl West Ham United, nýbrž FC Barcelona případně Slavoj Houslice. Hooligans, k mému jistému zklamání, o fotbal skoro nezavadili, o životě rowdies jsem se toho určitě dozvěděl víc z dokumentu MacIntyre Undercover, ale dost mne to bavilo jako příběh truhlíka, do kterého s chutí kopal celý svět a on se prokrvácel k tomu, že každá zapůjčená rána se musí vrátit i se slušnými úroky. (27.12.2011)