Dravé ryby

Dravé ryby jsem viděl někde v 19ti kvůli Cagovi a Rourkovi, které jsem tehdy žral a nezůstalo mi z toho v hlavě nic, což odpovídá dnešnímu pocitu. Prostě takové hodinu a půl dlouhé poflakování po městě dalšího rebela bez příčiny. Je to výborně natočené se skvostnou černobílou kamerou (a barevnými rybičkami), tématem gangů a rvaček a poldů natěšených střílet to sahá do krimi. Je tu spousta mladých solidních herců (kromě Cage a Rourka Dillon, Ch. Penn, Fishburne, Laneová) navrátivší se Hopper a vlastně i ty jejich figurky jsou celkem slušné. Jen mě tyhle příběhy moc nebaví a tady to až na dvě bitky, jeden skoro posmrtný zážitek a smutné finále byla i pekelná nuda. A to mě ty teen gang filmy čekají ještě dva. PS: Vlastně si vzpomínám... že jsem v těch 19ti záviděl Cagovi, kterému ty bylo taky 19 ten chlupatej hrudník :D (18.06.2024)

Stylově vytříbená Coppolova studie lidské omezenosti, tuposti a pochybných zásad, které jejich nositele zbavují veškerých šancí o podnětnou sociální interakci. Film je to sám o sobě dobrý (hodnotím-li tedy prostředky čistě filmové: kamera, načasování hudby, vedení herců), nicméně postrádající kvalitnější rovinu literární či, chcete-li, příběhovou. Ne, že by Coppola neuměl vyprávět, na Kmotrech nám ostatně dokázal, že tohle rozhodně mezi jeho slabiny nepatří, zde však o rozvíjení příběhu vůbec neusiluje, koneckonců neusiluje ani o příběh. Proč? Jeho film je v první řadě o nudě a neschopnosti vymanit se z radostí a požitků (touha po boji a vzdoru, kterou hrdinové naplňují při soubojích gangů (tímto motivem je rozvinut jediný náznak děje, který se ve filmu objevuje: konfrontace nezkušeného Rusty Jamese a jeho bratra, který na rozdíl od Jamese již něco prožil, nějakou dobu pobýval v Californii a poznal "svět za zdí" a nyní se snaží svému bratrovi otevřít oči jak vyprávěním a přibližováním nového světa, který poznal, tak už svojí přítomností) a sexuální život, který je ve filmu rovněž vykreslen velmi jednostranně a ploše), které jsou však ve skutečnosti jen imitovaným stereotypem, jenž může nějakou dobu bavit, ale dříve či později se v něm člověk utopí a ztratí coby mentálně smysluplná osoba význam - a to ať už si svoji situaci uvědomuje nebo ne, jelikož snaha cokoli s ní udělat, cokoli změnit, bude takřka bezvýjimečně neúspěšná a bezzubá. Coppola dokonale nastínil podobu takového světa (vizuálně), podařilo se mu své hrdiny uvěznit do nervy drásajících kulis a černých mračen, nepodařilo se mu ovšem vytvořit pro tento svět sdostatek bezvýchodných situací a neřešitelných momentů. A zde se opět dostáváme k příběhu, který zkrátka chyběl. Cokoli ve filmu vykonaného bylo totiž poměrně donebevolající, vizuální preciznost nestačila k tomu, aby hrdinové vzbudili u diváka jakékoli emoce. Všechno bylo prázdné, zbytečné. Takříkajíc nicneříkající. (17.04.2011)

80s byly plné filmů o dětech a Coppola udělal jeden poněkud netradiční. Pojal to artově, takže film je B&W, obsahuje plno krásných/netradičních záběrů či se využívá expresionistického vizuálního vyprávění (po rozchodu odejde bývalá přítelkyně do mlhy vzpomínek). Osobně mi jsou sympatičtí i Matt Dillon a mladý Mickey Rourke, jehož frajerský úsměv mi svou nenuceností připomíná mladého Bruce Willise.  Scénář však nedosahuje takových kvalit, které by si látka žádala. Jednak to není zrovna dramaticky zacílené, ale uznávám, že je to podmíněné hlavním motivem filmu. Jestliže by však témata byla aspoň rozpracovanější a dialogy autentičtější, tak by to emocionálně fungovalo lépe a působilo by to celé dotaženěji. Takhle mě to nechalo poměrně chladným. (29.10.2023)

Nůůůůdaaaa. Naštěstí ta nuda netrvá 3 hodiny, jak je u Coppoly zvykem, takže se to dalo vydržet až do konce. Ve filmu je hlavní postavou jeden trotl (Matt Dillon), kterej se poflakuje po ulicích, občas navštíví nějakej bar, občas se s někym popere a potácí se tak nějak od ničeho k ničemu. Pak je tu jeho starší bratr (Mickey Rourke), kterej vypadá jak zhulenej, čumí pořád na ryby v akvárku a občas z huby vypustí nějaký "chytrý" kecy. Já tak nějak chápu, že šlo asi o to, že starší bratr se snaží předat mladšímu bratrovi nějaký ty svoje "moudra", ale ten příběh je vyprávěnej strašně nudně. Když už jsem u toho pomalu začal usínat, tak naštěstí z čista jasna přišel dost podivnej konec. 40% (19.05.2011)

To hlavní co mě na tomhle filmu bavilo byla kamera, která opravdu neměla chybu a třeba záběr na kulečníkový stůl těsně před rozstřelením koulí byl famózní a opravdu musím pochválit výběr herců. Sice o Mattu Dillonovi si nemyslím, že by byl nějaký extra herec, ale tahle role mu sekla náramě. Stejně tak i Rourke a Hopper byli naprosto uvěřitelní. Jenže podle mě tomuhle filmu jedna důležitá věc chyběla a to byl spád. Na to, že Dravé ryby trvají jen 94 minut mi to utíkalo nějak podezřele pomalu. (13.03.2010)