Ľudia dažďa

Lidé deště jsou americkým dramatem na evropský způsob. Francis Ford Coppola byl sice zručným vypravěčem, ale nebyl psychologem a intelektuální vyznění je ve spotřebních podmínkách amerického trhu často zdeformováno. Lidé deště jsou efektním příběhem, přesto je vyprávění ploché. Emoce vřou díky kumulaci znetvořených vnitřních světů, lidskému strachu a intenzivní bolesti intimní osamělosti. Hovořit o náhledu do ženského světa je velmi troufalé, neboť jde o mužský pohled na věc. Coppola nedokázal proniknout pod povrch věci, ale spokojil se s cestou k bouřlivému střetu podrážděných lidských bolestí, bijící na poplach a k úporné ochraně niterné bázně. Osamělost je nechtěným aspektem moderní prosperity. Hlavní postavou úzkosti lidského strachu je Natalie Ravenna (zajímavá Shirley Knight), žena, nepřipravená na roli matky. Strach z neznáma, lítost nad omezenou zkušeností rozkoše, nejistota, pochybnosti a neochota přijmout zodpovědnost se projevuje rozpolceností. Útěk nepřináší úlevu, ani svobodu, jen se nechává vléci pudy instinktu a touhou po doposud nepoznaném. Vnější svět je odrazem vnitřního rozkolu. Hlavním mužským hrdinou je Jimmy Kilgannon (sympatický James Caan), bývalý úspěšný univerzitní hráč amerického fotbalu s trvalými následky poškození běžných mozkových činností. Prostoduchost je odzbrojující i destruktivní, přesto je hlavní vnitřní bolestí lidská osamělost. Důležitou postavou je Gordon (příjemný Robert Duvall), policejní motorizovaná hlídka. Intimní samota požaduje uspokojení svých potřeb a nebere ohledy na své nejbližší okolí. Osamělost zdrsňuje lidská srdce, bolest si nevšímá nespravedlnosti, strach se zmocňuje duší a pomalu je stravuje. K výraznějším postavám patří také Rosalie (zajímavá Marya Zimmet), pubertální Gordonova dcera s nevolí k jeho sexuální aktivitě. Osamělost a vzájemné nedorozumění bouří, oheň rozervanosti v nitrech plápolá a následný střet dusí nejen sám sebe. Z dalších rolí: úspěšný venkovský obchodník s novou vidinou zbohatnutí Alfred (Tom Aldredge), Jimmyho bývalá přítelkyně z univerzitních časů Ellen (Laura Crews), její přívětivý otec Artie (Andrew Duncan), či jeho opatrnější manželka Marion (Margaret Fairchild). Lidé deště si zaslouží pozornost za snahu o umělečtější podání komerčního filmového díla i za způsob svého nezávislejšího vzniku, přesto nejde o skutečnou psychologii, ale jen o její zdání a konzumní efektnost, která zvyšuje atraktivitu, byť pouze tu povrchní. Coppola nebyl vyzrálým umělcem, byť byl velmi schopným a nadmíru úspěšným filmovým vypravěčem. (16.07.2019)

Zvláštní >psychologická< road movie coby vynikající filmařina ač mladého, přesto již vyzrálého Pana Filmaře F.F.C. s citlivě brilantními hereckými výkony... Podivné cesty osudu svedou dohromady několik zcela odlišných lidí, přičemž nakonec až tak trošku s nelibostí zjistíte, že nejnormálnější člověk v celém příběhu je nejspíš právě ten "retardovaný" Jimmy Kilgannon (Killer) v podání skvělého Jamese Caana... (27.02.2007)

Nemohu si pomoci, ale tohle byla neskutečná nuda, která se snaží říct jednu dvě myšlenky naprosto zbytečně protahovaným způsobem. Už dlouho jsme tolik nelitoval času ztráveného u filmy. Celých 101 minut vůbec nemusíte sledovat co se děje, od začátku je nerozhodnost hlavní postavy jasná a jednoduchá. James Caan hraje pomalejšího hráče fotbalu co po úraze není schopný pokračovat ve škole a tak odchází hledat si práci. Uváže se na ženu, která utekla od manžela a snaží se pochopit sama sebe skrz své těhotenství, na které není prý připravena. Malé road movie, kdy se žena musí starat o chlapce jako by to bylo její dítě a přitom se sama snaží přijít na to co chce. mě takovýhle příběh rozhodně nestačí a proto jsou 2* ještě milosrdné. (17.04.2007)

Moc jsem od toho nečekal, neboť z Coppolovejch nejstarších filmů jsem nebyl zrovna dvakrát nadšenej, ale tohle se mi fakt líbilo a moc. Už tady je vidět ta Coppolova brilantní režie a to nemluvim o hereckejch výkonech - Shirley Knight a Robert Duvall zahráli dokonale, ale to neni ještě nic proti tomu, co tu předvádí James Caan. Jeho výkon je fakt famózní a možná bych řekl, že i nejlepší v jeho kariéře. Prostě moc příjemná záležitost. (26.02.2007)

Jmenuju se Sára... Nejmenuju se Sára, jsem Natalie... Musím na potrat... Nebij mě, budu mít dítě, DÍTĚ! ...Asi tě trochu miluju, ale ten chlápek v uniformě mě zajímá... -Co děláš v Nebrasce?! -Nevím, asi to samé co v Pensylvánii... -Nevolej mi! Nechci poslouchat co cítíš! Teď musíš něco udělat! A pak mi zavolej! Myslím, že to docela vystihuje hlavní hrdinku, která hledá cestu skrze všudypřítomnou nejistotu. Prostor, který herci dostali, aby ukázali,že opravdu JSOU herci, se dnes už jen tak nevidí. Proto pro někoho pomalé tempo, ale jinak docela rychlý život... (23.04.2010)