Čas žít a čas zemřít

"Touhu, opatrnost" Lee Anga jsem už znala, kvůli vtipné programové změně jsem neviděla "Teroristy" Edwarda Yanga, na které jsem se pravda dost těšila, takže "Čas žít a čas zemřít" pro mne zůstává vrcholem veselské taiwanské přehlídky 2011. A vůbec bych filmy Hou Hsiao-hsiena v našich kinech uvítala mnohem spíš, než tu běžnou bídu, co nám distribuce pyšně nabízí. (28.12.2011)

Životopisná dráma zaradená do zoznamu 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Celkom príjemný film, čo je tak trochu paradox, keďže je z veľkej miery aj o umieraní a o smrti, ktorá tak akosi patrí k životu. Sleduje príbeh jednej početnej rodiny na Taiwane, ktorý pôsobí veľmi autenticky, skoro až dokumentárne. Miestami mi trochu prekážala nedejovosť a rozvláčnosť, ale v zápätí som sa vždy nechal strhnúť dlhými podmanivými obrazmi prostredia. Okrem spomínaného rodinného módu sa film občas prepne do módu "Taiwan West Side Story", v ktorom prebieha boj pouličných gangov. Film svojim štýlom silne pripomína filmy režiséra Jasudžira Ozua (pomalé plynutie, dlhé statické zábery, téma rodiny, medzigeneračná téma). (30.06.2022)

Jo viem o tom, ze jestvovalo nieco ako Seminar Taiwanskych filmov vo Veseli nad Moravou. Ja som na to prisiel ako clovek, ktory zaviedol filmovu prax miesto filmovej teorie. Siao Sien Chou ma svoje tempo, ktoreho sa drzi a svoje temy, tu nenajdete trojpismenkovu organizaciu ako je to u Segosa. A prave to je na tom to najlepsie - chlapcenske dobrodruzstva, snivania taiwanskej babky o navrate na kontinentalnu Cinu ... pohoda, klud, vyrovnanost - s maximalnym hodnotenim nevaham . 92 % (16.01.2021)

Hodně realistické, ani vás nenapadne, že se tohle skutečně neděje, ale že je to „jen“ film. Na druhou stranu ale taky hodně subjektivní, takže poměrně těžko přístupné a proniknutelné, což pro diváka ústí v jakousi nezajímavost. Někdy až poněkud do sebe zahleděné. Množství perfektně natočených a působivých záběrů bohužel nevyvažuje jinak celkově chladnou odtažitost filmu. (13.10.2009)

Nějak jsem si nedovedl představit, že by mě tenhle snímek mohl bavit, což se také na začátku filmu stalo. Jenže postupně jsem si začal uvědomovat, že jsem hlavní postavou vtahován do děje a že se chci dívat a chci vědět, jak bude osud pokračovat v tom, jak si bude s postavami zahrávat. Musím říct, že ta jeho hra se mi líbila. Těžké i dojemné a akorát vyvážené. (05.01.2016)