Peggy Sue sa vydala

Film na oddech, který navzdory lákavému námětu zase tolik vynalézavých zvratů a konfrontací nenabídne. Herecky super, protože Turner v osmdesátkách moc konkurenci neměla, neurvalý Cage je tradičně vtipný a Jim Carrey v pozadí snad poprvé výrazněji procvičuje svůj gumový xicht; soundtrack bez chybičky a Coppola dokazuje i na takhle malém snímku, že má jako režisér ocelově pevnou ruku. Přesto jen lehký nadprůměr s rutinně rozvrženými aktéry a s nepříliš přesvědčivým závěrem, který se na 4* těsně nechytá... (07.03.2019)

Vím, že jsou tam slabiny, ano, ta přeslazenost, kdy snad skoro všichni - i když jdou jen do kavárny na koblihy a kafe - furt jen tancují na fláky 60. let, je až moc růžová, a ano, i tady Nicholas Cage přehrává, jenže tady k jeho roli patří přestřelené chování. Mimochodem - Cage tady má strašnou patku, ale jinak fakt mluví jako kluk z venkova, to jeho komolení angličtiny mě bavilo, ale dokázal, že umí i zpívat. Toho puberťáka, který neví, co se sebou, a proto si hraje před druhými na šaška, zahrál vážně dobře. Jinak se mně líbilo, že v tom filmu je v podstatě vše. Dokázali bychom svou minulosti změnit, nebo je to všechno jen v nás? Ti druzí kolem nás, všímáme si jich, nebo si všímáme jen sami sebe? Co vlastně víme, ale hlavně nevíme o svém partnerovi - ne že by nám to tajil, ale prostě nás to nikdy nezajímalo, nechtěli jsme přijmout jeho svět? Líbily se mi zde všechny ty nuance - taky bych rád někdy viděl svůj dětský pokojíček a věci, na které jsem už dávno zapomněl, ale měly pro mne význam - i pro mou budoucnost. Mladá máma a táta, moje babička a můj dědeček, ti mi taky chybějí, i když moje babička nedělala skvělý štrúdl, ale beleše, lokše nebo šulánky. Skvělá je ta myšlenka, že čas může být jako burrito. Nebo když babička svou vnučku vyzve, aby šla po věcech, na které je pyšná a které trvají. Pohodový film, který má rozjasnit to dobré v nás. A protože takových filmů, jak stále více zjišťuji, je jako šafránu, dám mu nakonec plný počet. (30.03.2020)

Komentář obsahuje SPOILERY. Ty jo, tak já nevím, jsem to asi celý nějak nepochopila. Prostě borec chce udusit hlavní hrdinku polštářem (což značí, že bude asi úplnej psychopat), ale ona na konci zjistí, že je to vlastně její životní láska, the end? What? A lidi to potom hodnotí jako pohodový, romantický, odpočinkový feel good movie? To je vaším životním snem mít za partnera násilnickýho psychouše? Tak proti gustu, že jo... Za mě je to teda hooooodně ujetý, scéna s polštářem je jak vystřižená z jinýho filmu a z hlavy už jsem jí až do konce nedostala... (15.02.2019)

Něco jako Návrat do budoucnosti, se stejně dobře navozenou atmosférou středních škol v období 60. let, akorát v romantičtějším balení. Kathleen Turner tady hraje velmi mile, Nicolas Cage mi tu přišel s blond účesem ala Elvis taky hustej (i když vypadá jak gay) a Jim Carrey též hyper. Prostě super pohodičková fantazy komedie. Coppola opět uspěl. (26.09.2005)

Když spustili na začátku filmu ten maturitní ples, tak jsem se otřásl hnusem. Tolik klišé a blbých zbytečných vět. Pak ale přišel ten přesun v čase a od té chvíle to byl tak roztomile divný film, že musím fakt smeknout. Je to originál možná trošku podobný Návratu do budoucnosti, ale jenom námětem. Určitě nejhustší role Nicolase Cage. Kathleen Turner překvapivě zvládla svou rozpolcenou roli. Nad tímhle filmem jsem se fakt musel zamyslet. Může vlastně člověk něco udělat jinak? Má ten návrat zpět vlastně nějaký smysl? 85% (24.05.2018)