Návrat domov

O vojne bez vojny, no zato o následkoch. Skutočne "smutné", no realita nebýva vždy veselá. "Návrat domov" je solídnou sondou do hláv tých, čo sa obetovali pre niečo, čo nemalo takmer žiadny zmysel ani výslednú hodnotu. Od stola sa tým kokotom kadejakým so zlatými frčkami výborne "manévruje" s magnetkami. No a takto podopadali tí chudáci, ktorých majú v rámci systému ako povojnových veteránov, totálne na kokote .. "krása", tomu sa povie satisfakcia. Čo sa filmu týka, žiadnych bojov sa divák nedočká, ide "len" o celkový nádych v námete a ten je vyobrazený veľmi, ale že veľmi solídne. (27.03.2022)

Jako by si autoři snímků o Vietnamu půjčovali jeden soundtrack... je mi jasné, že se z rádií šedesátých let těžko ozývaly jiné hity, tady mě však jejich neutuchající přítomnost ve vážných a vypjatých situacích dost rušila. Co rozhodně nerušilo, byl Jon Voight, nemohla jsem uvěřit, že se dívám na procítěný výkon dnešního slizkého chlápka, předvádějícího svou tvarohovou konzistenci i barvu v postavách - jak jinak - slizounů ve vedlejších rolích. Jeho vystupování bylo přirozené a uvěřitelné, skrývanou bolest a zklamání vyjádřil pouhým pohledem či držením těla a jeho proslov k studentům v závěru filmu byl jedním z mých nejsilnějších emocionálních zážitků... (filmových, samozřejmě :-)) (02.02.2010)

Rok 1968: Z rádií na západní polokouli je slyšet Hey Jude, Just Like A Woman, Out of Time, Born to Be Wild..., na východní polokouli ve Vietnamu probíhá ofenzíva Tet a Američani páchají masakr v My Lai... Kdo se z Vietnamu vrátí domů živý, vrátí se jako jiný člověk; poznamenaný nesmyslnou válkou a oklamaný těmi, kteří jej do ní poslali. Ashbyho Návrat domů je svého druhu politické prohlášení, které sice odkazuje na již skončený konflikt (film vznikl 3 roky po skončení války ve Vietnamu), které je však stále platné a potřebné. Toto neobyčejně silné drama ukazuje, jak nebezpečný je nacionalismus a slepý patriotismus, jak nebezpečné jsou fráze typu "...the Marine Corps builds body, mind and spirit..." Kpt. Bob Hyde zblbnutý podobnou propagandou a nasáklý neurčitým patriotismem odjíždí do Vietnamu bojovat za svou vlast, jeho žena Sally při něm stojí loajálně a přijímá roli dokonalé občanky. Dál by mohl příběh pokračovat v tomto stylu jako hrdinský epos placený Pentagonem, ale to by se Sally nesměla setkat s ochrnutým veteránem Lukem, který jí i nám všem ukáže, jak špatná je patologická podřízenost, slepá víra a loajalita, a to jak ve vztahu muž-vlast, tak i ve vztahu muž-žena. Ukazuje nám, jak potřebná a nutná je emancipace. Jednoduché vize a poučky, kterým podlehl Bob a jiní, se totiž v realitě podstatně komplikují: Z hrdých patriotů se stávají pouhé figurky na šachovnici, které, jakmile jsou ze hry vyřazeny, jsou již k ničemu, uklizené v ústavech pro mrzáky (maximálně s bezcennou frčkou na klopě). Tváří v tvář všem těm zvěrstvům a faktické marnosti toho všeho se rázem problematizuje i samotný obsah pojmu "hrdina". Luke v emotivní řeči před studenty zdůrazňuje zdánlivě samozřejmou věc spojenou s jakoukoli válkou: "Neexistuje dostatečný důvod pro to, aby nám v náručí umíral jiný člověk, či vidět nejlepšího kamaráda roztrhaného na kusy... Musíte si zvolit, teď..." A skutečná volba není možná, pokud nezapojíme vlastní úsudek oproštěný od frází a přístupu "dělat-co-se-sluší". (Možný SPOILER:) Silný emocionální náboj filmu dodává také milostný vztah Sally a Luka, který v mnohém podtrhuje ústřední motiv filmu: Sally se emancipuje, její život je smysluplnější a ona sama zralejší (=symbolický význam prvního orgasmu?). Přestože Luke představuje v jejím životě důležitého muže, stále miluje Boba a nehodlá ho opustit. Už to prostě není jen ta "pravá občanka" na šachovnici života a vlasti, ale člověk s autentickými prožitky, myšlenkami a zkušenostmi; člověk, který se vymanil z bytí v podřízenosti. Nepřítel je válka a bylo by fajn, kdyby toto poznání vycházelo už jen ze sledování těchto filmů a ne z vlastní participace na ní; kdyby si už mladí kluci nemuseli z kolečkového křesla říkat "I'm a lot fucking smarter now than when I went". (26.08.2013)

Skvělý film, nahlížející kriticky vietnamskou válku skrze ochrnutého veterána a zároveň zdravého vojáka přímo ve Vietnamu, který po prvotním nadšení, s jakým do války šel, zjišťuje, že vše je poněkud jinak. Výborně zahrané a zrežírované, a to i do takového detailu, že onen ochrnutý nechtěl mít při sexu zhasnuto, protože by z toho nic moc neměl. To se musí ocenit. (08.09.2010)

Pátou hvězdu dávám za poselství. Takovéto filmy by se měly točit i dnes. Traumata z beznadějných a nespravedlivých válek na Blízkém Východě si vojáci nesou po celý život, stejně jako bylo u Vietnamu. A je tomu tak u všech dobyvačných a okupačních válek, které po světě vedou USA. Irák, Libye, Sýrie, Kuvajt, Afghánistán, minimálně tyto války. Ale jsou jich desítky, ne-li stovky. (13.04.2018)