Krvavý šport

Po dlouhé době jsem se podíval na Krvavý sport, který mi připomněl, jak se má dělat správný bojový film v aréně. Van Damme zářil a měl na to. Hrál v těch starých dobrých filmech kluky, kteří se z ničeho dostali k něčemu a co je hlavní, měli v srdci pokoru. Tu ale Jean Claude paradoxně film od filmu ztrácel, až začal fetovat a skončil v léčebně. Na jeho vrcholnou formu se každopádně nádherně kouká kdykoliv, jak v mládí, tak v současnosti a co je hlavní...neomzrí. (11.08.2011)

Ten film je sice blbý, ale svým způsobem zábavný. Navíc pro mne je to takové nostalgické retro. /// 2020 - Tak jsem to viděl zase po letech a je to vlastně celý ještě větší blbina, než jsem si to pamatoval. Nemá to skoro děj, ale zároveň jsou tu navršený naprosto všechny osmdesátkový klišé, na jaký si jen jde vzpomenout. Jsou tu flashbacky, je tu tréningová montáž (!!!)... A jsou tu i věci, který by dneska ve filmu už asi nebyly, třeba když JCVD hraje s otravným Arabem hru o tu sexy novinářku. (23.06.2007)

Chápu, že pro véháeskové nostalgiky a pamětníky je tohle legenda, ale viděno střízlivě nenabízí Krvavý sport vůbec nic zajímavého (snad jen ukázku několika exotických bojových stylů). Příběh je nicotný, herecké výkony nesnesitelné (zejména Jean-Claudovy pokusy o ventilování velkých emocí povzbuzují peristaltiku střev přímo hromsky), boje tak nějak statické, nezajímavé... Nevím, Van Dammův styl mě nijak neoslovuje. Jedinou silnější emocí bylo nepříjemné svírání v oněch citlivých mužských partiích, když hlavní hvězda předváděla rozštěpy. Estetický dojem veškerý žádný. A pokud už nesměle zaškrábal na okénko, zaručeně ho sejmul syntetický soundtrack alá léta 80. Ne, tohle vážně nemusím... (11.06.2005)

Hodně naivní limonáda, každopádně rád se k ní zase někdy vrátím. Když se ale ohlédneme za nějakými skoro pětadvaceti lety „hvězdné“, „polohvězdné“, „skomírající“ kariéry, tak na tom „svaly z Bruselu“ nejsou až tak zle. Sice už se pomalu přesouvá mimo Spojené státy a natáčí v ukrajinských, rumunských nebo třeba bulharských produkcích (a většinou pod taktovkou party břídilů), ale stejně se ve Van Dammově filmografii objevuje hned několik žánrových lahůdek, že ho ani nejde úplně poslat k ledu. Však i komentáře na csfd se stále vrací k tomu, že ten či onen uživatel hodlá JCVD dát ještě šanci.. a pak další.. a další.. Ostatně, mrkněte na to, jak málo filmů tu má v černých číslech.. tři z nějakých čtyřiceti? Kasovní trhák Bloodsport nás na skoro úplném začátku jako řada jiných vpustil do dusných ilegálních arén, ve kterých Van Damme heroicky bořil soupeře. A my mu to žrali/žereme. Zároveň po dvou záporných rolích (Černý orel, první Karate tiger) okusil to, co mu už prakticky zůstalo: totálního klaďase. Navíc si o pár let později u Dvojitého zásahu na pár hereckých kolegů vzpomněl, samozřejmě hlavně na prsními svaly škubajícího Bolo Yeunga. (26.09.2011)

Kumite, kumite, kumite. Jednoduchá a přímočará akční zábava o jednom turnaji, v němž má herecky prkenný Jean-Claude Van Damme velké ambice vyhrát. Krvavý sport pro mě není takovou nostalgií, jako pro většinu českých diváků, ale nedělá mi problém se bavit u čistokrevné béčkové zábavy studia Cannon. A i těch Jean-Claudovo kopů z otočky není nikdy dost. (25.12.2019)