Recenzie (1)
Netradiční portrét/pocta jazzovému pianistovi Budu Powellovi, zachycující ho během procházek po Kodaňských periferiích a podkreslená jeho líně melancholickou hudbou. V netypických černobílých kompozicích se po větší část stopáže prochází po parcích, přístavu a jakémsi smetišti, nemluví a jen se smutně odevzdaným pohledem pozoruje ptáky nebo civí do kamery, přičemž působí dojmem těla bez duše. V kontrastu s tím je v druhé části několik krátkých scén z klubového vystoupení, kde vypadá podstatně živěji a spokojeněji. Tyto scény jsou doplněny komentářem další jazzové ikony, Dextera Gordona, který střídmě popisuje Budův inovativní styl hraní a počátky jejich přátelství. S vědomím o Powellových dlouhodobých psychických a zdravotních problémech tak jde o dojemnou ukázku přátelské podpory v nelehké životní situaci a zároveň unikátní a velmi osobní vhled do finální životní etapy předčasně zesnulé legendy bebopu. ()