Milovat Lizu

Volám sa Wilson, mám rád lietadielka a benzín. Sú to moje nové vášne, ku ktorým som sa uchýlil, pretože smútok nie je ideálna zábava ani droga. Zabila sa mi totiž manželka. Jej matka ma však stále chodí navštevovať. Len neviem, či preto, že ma má rada, alebo jej proste pripomínam stratenú dcéru. Či chce so mnou zdieľať spomienky, alebo len ukradnúť tie moje. Predsa len mám niečo, čo ona nie. Dopis na rozlúčku. No ešte som ho neotvoril. Je v ňom ukryté všetko živé, čo mi zo ženy ostalo. Preto si ho šetrím a preto sa ho bojím. Viem, že sa chovám divne, ale o to viac raz ocením, že ma občas chápete. (09.10.2015)

Chlapskej film. Cynismus, emoční nestabilita, vnitřní prázdnota až sociální selhávání. Nenápadnou a výmluvnou scénou za všechny je Wilson ve vytahaném růžovém triku ve velikosti minimálně o dvě menší, než by si jeho postava zasloužila. Uzavřenost, odosobněnost, nemožnost opětování ženských citů, mužské přátelství. Louiso kašle na emoce, cílí na osobnost a ví přesně, co chce filmem říct a rukopisem mi připomíná Kerrigana. Osobně mě uhranula už uvodní scéna, kdy Wilson prochází domem, bez použití laciného hudebního motivu, slyšíme jen kroky na parketách. Jak jednoduše by se dal film pokazit. Dále rozmazaný pohled na fotografie. Hoffmanovy pohledy jsou všeříkající a tento nedoceněný herecký génius předvádí jeden ze svých nejlepších představení, v hlavní roli určitě. Divačky možná budou při sledovní tápat a Wilsonovu dětinskost a jednání nepochopí. Výborný film, který se mi až nestydatě cpe do TOPky. S láskou, ..... (21.03.2015)

Herecký koncert Philipa Seymoura Hoffmana zastiňuje fakt, že scénář mohl být o chlup lepší. Závěr mě například vysloveně nijak zvlášť nepotěšil. Nicméně fetování benzínu a soutěže s lodičkami nechali perfektně vyniknout výkon Philipa. Já z něj opravdu cítil, že je totálně mimo. Jeho životní bolest se mi dostala až do morku kosti. (18.01.2019)

Smutná sonda do duše človeka, ktorému sa v momente zrútil celý svet a všetko tak stratilo svoj zmysel. Ostala len samota a smútok.Takto to vypadá, keď hercovi sadne rola ako uliata. Aj napriek tomu, že príbeh je pomerne jednoduchý a dal by sa zhrnúť do jednej vety - chlapíkovi sa zabije žena a on sa s tým nemôže vyrovnať - dokázal z toho P. S. Hoffman vyťažiť maximum. Hoffmanov herecký prejav na mňa pôsobí ako hypnotikum - nedajú sa od neho odtrhnúť oči. Jeho situáciu by som síce neriešil benzínom (dosť čudné a nezvyčajné, alkohol by som skôr pochopil), ale nad tým môžem privrieť oči. Ľudia sú rôzni a môžu na takéto tragické situácie reagovať rôzne. Jasný nadpriemer. 80/100 (01.10.2015)

Absolutní ztrátu osobnosti a sebedestrukci s minimálními světlejšími okamžiky návratu do reality předvedl Philip Seymour Hoffman s takovou přesvědčivostí, že před ním hluboko smekám. Velká bolest, rozervanost mysli nebo ztráta někoho milovaného jako v tomhle případě, může u člověka mnohdy skutečně vést k nějakému jednání, které by by za jiných okolností považoval za nemožné. A to, že se bál otevřít dopis od Lizy, mně nepřišlo až tak překvapující, protože podvědomě tušil, že půjde o ryze intimní a smutný střet s něčím, čeho se podvědomě bál. Znát pravdu a možná i vidět to milované a známé Lízino písmo. Musela přijít ta pravá chvíle, ale on jí vnitřně odmítal a začal se chovat neadekvátně vzhledem ke svému věku, protože řešením bývá u takových lidí spíš alkohol a nebo jiné drogy, ale benzín? Je to moc smutný snímek, který působí silně depresivním dojmem, ale možná, že ten nádherný soundtrack, který se prolíná celým filmem, to trochu zmírní a zjemní. Velmi těžké rozhodování jsem měla s hodnocením, protože to nešlo nesrovnávat ho s jiným filmem, kde hrál Phillip taky jednu smutnou lidskou bytůstku a to byl Jack se chystá vyplout. Ale faktem je, že Philip je Pan herec a takovým se trojky nedávají. (13.11.2014)