Great Balls of Fire!

Rock 'n' Roll je hudba mojej mladosti a Jerry Lee Lewis patrí medzi jeho najvýraznejších predstaviteľov. V mladosti sa k nám záznamy ich koncertov nedostávali a tak nemôžem posúdiť, či grimasy a gestá inak vynikajúco hrajúceho Dennisa Quaida boli autentické alebo z nejakého dôvodu preháňal. Cítil som sa pri nich trochu trápne. Inak sa filmu dá ťažko niečo vytknúť. Poskytne dnešným teenagerom predstavu, ako to v tých rokoch vyzeralo. A nabúra vžitú predstavu, že hudba šesťdesiatych rokov je mŕtva. (09.02.2010)

Great balls of fire je skvělý film, nabitý stejným množstvím energie jako hudba skvělého rock n' rollového zpěváka a pianisty Jerry Lee Lewise. Dennis Quaid zahrál excentrického hudebníka s obrovskou chutí a noblesou. Tenhle film nenudí ani na vteřinu, ale osobně doporučuji shlédnout alespoň scénu, kdy Jerry Lee proti své vůli vystupuje na koncertě před Chuckem Berrym a ne až na závěr jako hlavní hvězda. Vlétne tedy na jeviště a rozpálí diváky svým hitem. Na závěr klavír zapálí a to už fanoušci doslova lezou po zdech. Vzápětí odchází z jeviště a předává Chucku Berrymu diváky se slovy: "They're yours" s vědomím, že už je černošský kytarista nedokáže ničím překvapit. Tato scéna totiž přesně nastiňuje celou osobnost Jerry Lee Lewise, hudebnika, kterého už naše generace neznají. Možná že kvůli tomuhle nemá Lewis tento film rád. Ukazuje ho přesně takového jaký byl. (22.01.2019)

Bez uzardění přiznávám, že zatímco o světě filmu, televize a divadla mám relativně slušný přehled, hudba je pro mě v podstatě terra incognita. Před lety jsem šokoval svého kolegu, který se mě bezelstně zeptal, která skladba od Franka Zappy se mi líbí nejvíc, když jsem mu stejně bezelstně odpověděl, že toho pána vůbec neznám. Tím jsem u něj skončil a pohlížel na mě s tím největším možným despektem. Stejně tak jsem až do dnešního dne neznal Jerryho Lee Lewise, ale o to víc jsem si Great Balls of Fire! užil. Z filmu čiší rozjuchanost, temperament a živočišnost klasického rock'n'rollu, který boural dobové konvence a pobuřoval tehdejší moralisty. Do čtyřhvězdičkové kategorie katapultuje snímek skvělý výkon Dennise Quaida, pro kterého je to dost možná životní role, a vlastně i mladičké Winony Ryder, která si zahrála nezletilou nevěstu bouřliváka. Scénář mi ale bůhvíjak skvělý nepřijde a z jinak hodně pestrého života Lee Lewise si vybírá vlastně jen dost krátkou epizodu s bulvárním nádechem. Celkový dojem: 80 %. (21.12.2016)

Paráda, takový hudební filmy mám fakticky rád. Tohle si navíc nehraje na dokument, nýbrž je to skvěle stylizovaný, od Quaidovy blonďatý vlny a geniálně uhozených ksichtů přes rezignujícího Elvise až po Baldwinova bratránka kněze. Taky Winona je krásně legrační, hlavně když se bojí vodíkový pumy (moje oblíbená scéna) nebo při sexu. Hudební čísla tam bezchybně pasujou a soundtrack je skvěle vybranej. (18.11.2006)

Po tomhle filmu mám neskutečnou chuť sehnat si někde DVD s koncertem Jerryho Lee Lewise. Protože jestli mu prsty jezdily po klavíru takovou závratnou rychlostí jako Quaidovi (jakože asi ano), jestli házel podobné ksichtíky (jakože asi ano) a jestli byl stejný sympaťák (uvidí se), dokázala bych mu bez problému prominout i aférku s 13ti-letou sestřenicí. Jeden z nejlepších životopisných filmů, co jsem kdy viděla. (15.01.2008)