Hriešny tanec

Vlajková loď pokleslé estetiky 80. let aneb velmi, velmi přeceněný romantický slaďák. Veškeré neduhy hollywoodské mainstreamové kinematografie osmdesátých let z něho bohužel s odstupem času doslova trčí... (a jako na muže na mě jistě také nepůsobí kouzlo Patricka Swayzeho, což by určitě v opačném případě mé ohodnocení zvedlo, charizma jistě má, tomu bych se v ženském těle asi neubránil...) (08.03.2007)

Mé hodnocení plyne z toho, že nejsem: a) žena, b) milovník tance, c) jiný druh homo sapiens sapiens mající k filmu náklonost. Jako byl Barbar Conan natočen pro chlapy, Hříšný tanec pro ženy, což je v pořádku. Mně nechal tento malý kultík chladným a kolena se mi při pohledu na Swayzeho netřepou. Mé subjektivní 2* proto berte s rezervou a notnou dávkou tolerance:) Kuji. (22.03.2009)

Ve druhé polovině 80. let velký hit, prakticky s odstupem času těžko pochopitelný kult, protože scénáristicky i podle odvedených hereckých výkonů jde o průměrné dílko. Ještě dnes mám pocit, že v hodnocení snímku hraje nemalou roli nostalgie. Jenže červená knihovna se tehdy ještě u nás nenatáčela, Patrick Swayze byl takový mužný hezoun a mladičká Jennifer křehká a naivní, takže film našel místo na trhu a zabodoval. Pravdou ale je, že písničku, která film doprovázela, si ještě dnes rád poslechnu. Romantický příběh, kde velkou roli hraje hudba a především tanec. Celkový dojem 50 %. (06.12.2007)

Hudební legenda, Hříšný tanec, je film, který nezná málokdo, jenže já na něj koukám až tak pozdě. Možná mě to předtím ničím nezaujalo, jenže fakt je, že hudba v něm je opravdu výbornám dobře se poslouchá a v rádiích se hraje i dnes s takovým úspěchem, stejně jako tento film. Příjemně se na to kouká a rychle to utíká. Patrick Swayze si zde založil na své životní roli a já s tím naprosto souhlasím. Jedíná věc mě ale rozčílit dokázala. Všechny ty americký holky vypadali, jako kdyby měli bulímii, nemůžu si pomoct. Přesto se na to dalo hezky koukat, i když hodně, opravdu hodně tomu dodala právě samotná muzika, kterou budu slýchávat stále dál a dál, a jen tak se jí nezbavím. (15.03.2008)

Když v roce 2009 opustil ve věku 57 let svět Patrick Swayze, stihl za sebou zanechat dostatek výrazných snímků. I přes existenci Ducha či původního Bodu zlomu od Kathryn Bigelow ovšem jeho nejvíce ikonickou rolí bezpochyby zůstal Johnny Castle z Hříšného tance. I proto, že většina dívek bezpochyby při sledování filmu toužili po tom být v kůži Baby a nechat se Johnnym chytit při zvedačce. S odstupem času se ovšem Hříšný tanec projevuje jako valentýnská stálice zcela právem. A film ani po 35 letech od premiéry nepřišel o neskutečnou energii, díky které dokáže plnohodnotně obstát i po téměř 4 dekád od premiéry a s nástupem každé další generace. Hříšný tanec splňuje přesně ty podmínky, které by měl hudební/taneční film mít. Parádní soundtrack a především energickou choreografii. Režisér Emile Ardolino se mohl spolehnout na choreografa Kennyho Ortegy (později zodpovědný za trilogii Muzikál ze střední) a i ten filmu dokázal dodat tu potřebnou energii, díky které prostě nestárne. Bez samotného Ardolina by ovšem jisté ikonické pasáže přeci jen vypadali tak trochu jinak. A Hříšný tanec by tak dost možná nebyl tím filmem, kterému je dnes snadné z jistých důvodů podlehnout. Překypující fajn atmosféra, která v sobě ovšem skrývá romanci dvou lidí z dvou odlišných sociálních poměrů, kdy se ze zakřiknuté Baby stane královna tanečního parketu. Swayze ani Jennifer Grey možná nepředvedli žádné oscarové výkony, v jejich výkonech byla ovšem cítit přirozenost, budování a především funkční chemie. Což je šokující především v momentě, kdy se člověk dozví, že se Swayze ani Grey ve skutečnosti při natáčení dvakrát nesnesli. Jednoduchá zápletka, která v sobě sice skrývá podzápletku o potratu či přísném otci, o tu fajn atmosféru ovšem film pořád nikdy vyloženě nepřijde. Hříšný tanec je tak esenciální feel-good podívaná, která je i přes svou banálnost a víceméně pohádkovost pořád neskutečně vtahující. A jakmile dojde na finále s Time of My Life (právem oceněnou Oscarem), propadnout sentimentu je více než těžké. Hříšný tanec možná nepatří mezi ty nejlepší romantické filmy všech dob, rozhodně ovšem patří mezi ty nejoblíbenější. A není se čemu divit. Film, který zároveň dokáže víceméně reflektovat dobu svého vzniku (i přes fakt, že se odehrává v 60. letech a dokáže i z toho lehce těžit) a přesto naplno obstát i po letech a získávat nové várky fanoušků. Neseďte v koutě a nechte se jednou za čas bezpochybnou energií téhle klasiky pohltit..... (12.02.2022)