Káva a cigarety

prosté pití kafe a hulení cigaret, doplněné mlčením či konverzací o ho*ně, snímané černobílou statickou kamerou s prostřihy na stůl shora, mě po prvním shlédnutí vůbec nenadchlo... ovšem pokud jste měli stejné dojmy, neházejte hned cigáro do obilí a dejte jimovi druhou šanci - snímek totiž nabízí mnohem střízlivější a méně kritický prožitek, vidíte hlouběji než poprvé, i když stále forma značně převyšuje obsah... seřazení povídek je až na výjimky prakticky od nejslabších po nejlepší, takže vydržte, celkově je to (zejména herecké výkony a některé dialogy) skutečně šperk kultovního filmu počátku tisíciletí, i když ne zcela dokonale opracovaný... leč pokud víte, co zhruba čekat, nebudete zklamaní. závěrečná informace pro ty, kteří přecejen nemají odvahu na film koukat: sežeňte si alespoň velmi povedený soutdrack! 60% (28.05.2008)

Povídky jsou dosti nevyrovnané, některé jsou vyloženě nudné (Hřebíčky do rakve, No problem nebo ty staříci na konci), některé dobré (sourozenci Whiteovi, Benigni s Wrightem nebo Cate Blanchett v dvojroli), některé geniální (Waits a Pop, Molina s Cooganem, Dvojčata a Buscemi nebo RZA, GZA a Murray). Právě za ty geniální nemůžu dát méně než ****. (15.01.2005)

Během vánoční návštěvy tchánovců jsem jednoho podvečera vyrazila v doprovodu tchyně, psa a kočárku na procházku podvečerním Berlínem. Naše karavana se už pomalu vracela k domovskému prahu a tchyně poznamenala, že v domě, který právě míjíme, bydlí velice milí lidé, s kterými by mě ráda seznámila, když tu jeden ze zmiňovaných milých lidí rozrazil dveře a chrlil zuřivé věty, v kterých převládalo "Scheisse, Scheisse und noch einmal Scheisse!" a jeho drahá polovice mu nezůstávala nic dlužná. Proč o tom mluvím právě tady? Ta impulzivita, spontánnost, upřímnost, civilnost a přesvědčivost byly přesně tím, co tolik postrádám v Jarmuschově kofeinovo-nikotinovém slepenci. (04.01.2012)

"Když už teď nekouřím, můžu si jednu dát. Protože už nekouřím." Jsem nekuřák, kafe nepiju a tak tohle evidentně není film pro mě. Nicméně mám celkem rád některé kousky pana Jarmusche a tak jsem v tom kofeinovém a nikotinovém opojení vydržel celý film, aby mi neunikla nějaká případná genialitka. Jenže tam buď nebyla nebo jsem ji přehlédl, což je možné, protože mě to moc nebavilo. (13.12.2017)

Počáteční znechucení trapnou scénkou s Robertem Benignim se nakonec změnilo v příjemnou náladu, kterou může zlepšit asi jen kafíčko a cigárko (jsem nekuřák). Pokud mám něco vydzivhnout, tak je to dvojrole Cate Blanchett a vůbec celá scénka, Jack ukazuje Meg Teslův transformátor, Delirium a jasně nejlepší je Alfred Molina v příběhu nazvaném Bratranci? Jim jede! (10.05.2009)