Réžia:
Ján RoháčScenár:
Jan JílekKamera:
Ivan ŠlapetaHudba:
Luboš FišerHrajú:
Slávka Budínová, Jana Šulcová, Rudolf Hrušínský, Antonie Hegerlíková, Jaroslav Moučka, Josef Somr, Václav Lohniský, Věra Tichánková, Jan Skopeček, Jiří Štěpnička, Alena Kreuzmannová, Božena Fixová (viac)Obsahy(1)
Televizní hra, jejíž scénář napsal Jan Jílek, se odehrává na vesnici a má dvě hlavní postavy: matku a dceru. O jejich vztahu, o konfrontaci dvou životů, života končícího a života začínajícího, je pak celý příběh. Dcera není pouhou pozorovatelkou matčina života, naopak ho sleduje, kritizuje, varuje matku před láskou k člověku, který si ji nezasluhuje. Její počínání je ovšem marné a matčin život, matčin osud se stává výstrahou pro dceru. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (48)
Pokládám se za znalce české kinematografie, ale teď abych si dal facku. Já o tomto nevěděl. Naše herecké hvězdy se vyřádily pod vedením Jano Roháče. Ta vesnice je tak autentická, jako ta díra, kde jsem se narodil. Překvapila mě Jana Šulcová, co pije pivo v hospodě i ta erotická scéna. Divoká Hegerlíková, jak demoluje vybavení domu. Monolog Lohninského na téma koho nemá rád! No prostě super! ()
Skvělé milostné drama, ve kterém velice překáží vypravěč. Tenhle přežitek z doby nadvlády rozhlasových her nad těmi televizními naštěstí už vymizel. Dumám nad tím, proč vůbec byl použit. Zřejmě, aby i diváci chudší duchem měli možnost pochopit děj. Jak ukazuje Martin741 tahle snaha se bohužel minula účinkem. Kde není špetky inteligence, ani tisíce vypravěčů nepomohou. ()
(2x) Byla jednou jedna vesnice a v ní lidé. Nešťastně zamilovaná vdova, její dospívající dcera, věčně opilí předseda, družstěvník a účetní a tak dále. ,,To nejde... dělat štěstí z jiného neštěstí," komentuje vypravěč jednu z posledních scén a současně vnitřní monolog starého Francka. Tento filozofický výrok ale jakoby nakonec odrážel konání a osud všech ústředních postav ve vesnici, kde se odehrává drsný psychologický příběh se zajímavou konfrontací postav matky a dcery... Jedinečný příspěvek Jána Roháča do filmové tvorby v dramatickém žánru, jinak vynikajícího režiséra zaměřeného spíš na hudebně zábavní filmy, pořady a estrády. Dlouhou bílou nit provází vedle silného příběhu a hereckých výkonů na čele s mladičkou Janou Šulcovou i forma vyprávění s rozsáhlým partem pro doprovodní komentář (zvláště v osobitém dlouhém úvodu) a pozoruhodná kamera Ivana Šlapety zesilňující atmosféru i častými detailními záběry na obličeje herců. 70. léta československého filmu vystartovala vedle často podprůměrných normalizačních námětů i řadou kvalitních filmů během prvních let, ve kterých doznívaly trendy "zlatých šedesátých"; tohle je jeden z nich. 90% ()
Dalsi, prede mnou ukryty klenot z nasi televizni tvorby... Vyborny komentar vypravece Radovana Lukavskeho nas privede do jedne zapadle vesnice, kde je na prvni pohled vse tak, jak ma byt. Vytecne zahrane a dobre natocene. Cela rada velmi dobrych dialogu. Jana Sulcova byla moc hezka holka, neni se cemu divit, ze byla tolik obsazovana. Stepnicka hral neskutecneho idiota.-). Vyborny film. ()
Naprosto skvělá záležitost, o které jsem dodneška neměl potuchy. Film používá všechny znaky české nové vlny od způsobu snímání přes věrohodnost scénáře a civilnost dialogů. Šlapetova kamera předznamenává pozdější filmařské hnutí Dogma. Film mě doslova zdrtil determinací osudů obou ženských hrdinek v příběhu z malé vesnice, ve které jsou muži jen smutnou stafáží. ()
Galéria (8)
Fotka © Česká televize
Zaujímavosti (1)
- Filmový Bohdalov je vesnice Bedrč u Benešova. Hřbitov je pak v nedalekých Kozmicích. (rakovnik)
Reklama