Réžia:
Ján RoháčScenár:
Jan JílekKamera:
Ivan ŠlapetaHudba:
Luboš FišerHrajú:
Slávka Budínová, Jana Šulcová, Rudolf Hrušínský, Antonie Hegerlíková, Jaroslav Moučka, Josef Somr, Václav Lohniský, Věra Tichánková, Jan Skopeček, Jiří Štěpnička, Alena Kreuzmannová, Božena Fixová (viac)Obsahy(1)
Televizní hra, jejíž scénář napsal Jan Jílek, se odehrává na vesnici a má dvě hlavní postavy: matku a dceru. O jejich vztahu, o konfrontaci dvou životů, života končícího a života začínajícího, je pak celý příběh. Dcera není pouhou pozorovatelkou matčina života, naopak ho sleduje, kritizuje, varuje matku před láskou k člověku, který si ji nezasluhuje. Její počínání je ovšem marné a matčin život, matčin osud se stává výstrahou pro dceru. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (48)
Programově ponurý film o mužích charakterově o to slabších, oč silnější jsou tady ženy. Mužská nedostatečnost nespočívá pouze v absenci odvahy a cti, ale také v nedostatku intelektu a citu. Někomu už by se to mohlo (a snad i oprávněně) zdát trochu moc genderově nevyvážené, mně to ale nevadilo, protože jsem se v tom nepoznal. Mám za to, že v době svého vzniku musela Dlouhá bílá nit vyvolat solidní pozdvižení. Podobně "feministické", nebo spíš proženské ladění filmu tehdy jistě nebylo příliš v kurzu. Současným extrémním podobám tohoto hnutí nefandím, v DBN ale uhodili hřebíček na hlavičku, byť při tom poněkud přitlačili na pilku. Většina chlapů by podobnou situaci v opačném gardu (vztah svobodného muže s vdanou ženou) nevydržela snášet měsíce, natož léta. Ano, jde o projekci, v tomto názoru se odrážím já sám, ale vnímám se jako typický představitel drtivé většiny mužů. Dlouhodobé mimomanželské vztahy ženáčů přitom div nepatří k dobrému tónu. ()
Je to neveselé, ubolené, pochmúrne, tragické, ale zároveň geniálne zrežírované a zahrané. Prehliadka silných a výrazných žien, nezaujímavých a nerozhodných chlapov. Atypické na dobu vzniku. Janka Roháča si dávam do hladáčiku, viac si ho preskúmam. PS: presne ako píše LiVentura: drsná patologickosť vzťahov. I mne bolo pri sledovaní hodne úzko. ()
Taková vesnická balada s pochmurnou atmosférou a výbornými hereckými výkony. Jen ten vypravěč, který četl každý záchvěv vnitřních myšlenek a viděl všem postavám až na dno duše, mi jaksi neseděl. Bylo to dost dlouhé a beznadějné podívání! Co zbylo z víry, kdysi zde naplno žité jako v mnoha jiných českých a moravských vesnicích? Snad jen ty svaté obrázky nad manželskou postelí! Ta duchovní zbídačelost vesnice jistě odpovídala realitě po více než dvacetiletém budování socialismu. Film sice ukazuje bezútěšnost a vyprázdněnost vesnického života 70. let minulého století, ale o příčinách cudně mlčí. Ba právě naopak: Snaží se nám namluvit, že každý, kdo má co do činění s vírou, je více či méně pošuk a směšná karikatura. Pro tohle "ujetí" nemohu hodnotit více než 3 *. ()
Perfektní ztvárnění krutosti stárnutí, strachu ze samoty a velkých rozhodnutí. Čas omlel všechny hrany, málokdo už dovede stát zpříma a jít za svým. Nic už není černé či bílé, jsou jen odstíny šedi. Těžko volit, když vysvobozujeme ze samoty jednu ženu, zároveň odsuzujeme k beznaději tu, jež opouštíme. Kde hledat viníky lidského zblbnutí? Nemám tušení...90% ()
Destruktivní typologie českého venkova v jeho postdubčekovském milieu. Dusivá atmosféra, jíž nakonec musí chtě nechtě podlehnout i onen podivuhodný milostný trojúhelník, prorůstá myšlenkami člověka a pomalu jej rdousí až do posledního živoucího nádechu. Plastický obraz tehdejší doby, která se zalykala v zoufalství, beznaději a vzájemné nenávisti. Jílkův příběh je mmj. vynikající galerií křehkých lidských charakterů ve skvělé interpretaci předních českých herců – na prvním místě se sluší připomenout Rudolfa Hrušínského, Slávku Budínovou a mladinkou Janu Šulcovou. Jak jednoduché je stvořit peklo na zemi. ()
Galéria (8)
Fotka © Česká televize
Zaujímavosti (1)
- Filmový Bohdalov je vesnice Bedrč u Benešova. Hřbitov je pak v nedalekých Kozmicích. (rakovnik)
Reklama