Poslední dny Mussoliniho

Na konci dubna 1945 má Mussolini nezměrnou víru ve svou sílu a věrnost svých vojáků. Rezignace je pro něj nepřijatelná. On a jeho fašisté. Henry Fonda skvělý jako vždy, v kardinálské červeni důstojný, s úspornou mimikou, ale úklonem hlavy řekne více než spoustou slov. Mussolini je utopista, nevidí a neslyší pravdu. Nic a nikdo jej nemůže přesvědčit. Ani milovaná Claretta Petacci, žena, která jej do poslední minuty neopustí. Spásu vidí ve Švýcarsku. Žádá o pomoc, chce se vydat. „Jestliže uteče, zabijí jej němci. Jestli neuteče, zabijí jej partyzáni.“ Zatímco Hitlerovy poslední dny přemlela spousta filmů a dokumentů, o Mussolinim jsem toho ke své hanbě moc nevěděla. Skloňovaly se termíny jako útěk, kapitulace, fašisté, duce, soud. Všichni kalkulují s budoucností, co bude potom. Je až škoda perfektních Morriconeho tónů pod válečné obrazy. I když v pasáži, kde partyzáni naoko kladou miny pod most, to je nádhera, esence klasiky, to umí jen Ennio. Někdy stačí k prozrazení málo, třeba jen lampas na kalhotách. Lid už není váš lid. Zajímavé je, jak se každý domáhá ženevských dohod a každý jen plnil příkazy. I díky filmu jsem si uvědomila Mussoliniho roli ve válce, v jejím vývoji v počátcích, kdy se v něm Hitler shlížel. Franco nero vykonavatelem spravedlnosti, leč pohříchu vykonavatelem poněkud neohrabaným. Rod Steiger ve vrcholné formě. A Morricone pod titulky naprosto nedostižný. (22.09.2008)

Poľovačka na Mussoliniho, tak by bolo možné nazvať tento film. Výborné stvárnenie posledných dní talianskeho diktátora. Nebyť toho, že každý vie, aká to bola beštia, ktorá mala na svedomí státisíce životov, skoro by som ho ľutoval. Mussoliniho, ktorý sa z oslavovaného duceho stal už len vystrašeným bojazlivým chudákom, nespoľahlivým nemeckým spojencom, ktorý sa snaží zachrániť si svoj život, prenasledovaný nenávisťou posadnutými komunistami (v tých červených pionierskych šatkách vyzerali dosť trápne), nakoniec opustia aj jeho nemecký spojenci a vymenia ho za voľný odchod z Talianska domov. Chýbala už len záverečná historická scéna - obesenie Mussoliniho aj s jeho milenkov dolu hlavou na námestí v Miláne. (27.10.2008)

Důsledná a podle všeho faktograficky věrná rekonstrukce  konce italského fašistického diktátora a někdejšího podporovatele našich legií snese srovnání s Vávrovými DNY ZRADY i SOKOLOVEM a zjevně je převyšuje, protože nebyla nucena zápasit s cenzurou na rozhraní autoritativnosti a totality. Kvalitní režie, dobré a v hlavních rolích i velmi kvalitní herecké obsazení (Rod Steiger) ozvláštňují i podpisy Italského výboru pro osvobození, mezi nimiž nechybí ani spoluzakladatel Evropského hospodářského společenství Antonio de Gasperi, který kdysi býval Masarykovým kolegou v rakousko-uherské říšské radě. (09.02.2023)

Kontrast neochvejného vodcu a diktátora na autentických záberoch z rôznych zhromaždení bol vďaka skvelému hereckému výkonu Roda Steigera dokonalý. Kedysi energický nezastaviteľný "novodobý cézar" je tu už unavený a zúfalý starý pán okolo ktorého sa sťahuje slučka. Je to kvalitná konverzačka, ktorá sa ale občas trochu zbytočne naťahuje. 70% ČT2 (09.02.2023)

Honička na Mussoliniho, který se mezi Němci, Američany a partyzány snaží proklouznout do Švýcarska. Od muže, který si potrpěl na velkolepá gesta, bych čekal něco jiného než že bude kličkovat jak krysa v úzkých. I ta jeho zmrvená poprava spíš připomíná utracení psa než konec imperátora. Nakonec i Clara Pettaci projevila více odvahy než on. Byl by to vcelku průměrný snímek nebýt Roda Steigera, který je naprosto přesvědčivý. (08.05.2015)