Noc rozhodnutí

Inscenační specialista Háša tímto zmapoval jednu z nejzásadnějších a nejhorších nocí v dějinách českého národa. Nepřekonaný mistr české, dramatické scény, kterému mohli herci doposavad jeho role jen závidět, zde k závidění přidává, a tím i vlastně podtrhuje, svou roli poslední, jež by asi nemohl ztvárnit nikdo jiný. V myšlenkách a s odkazem českých reformátorů, učitelů i státníků zde bojuje s časem. S časem, který se nedá zastavit, stejně jako zfanatizovaná, vojenská mašinerie a její vize nového řádu. Neakceptovatelné požadavky a národnostně morální souboj. Ortel nad (zatím) spokojeně spícími lidmi v podobě jednoho podpisu. Dokonalou atmosféru mi lehce narušovaly scény z podzemního vojenského štábu. Nicméně snímek naprosto bez diskuze podtrhuje vysokou kvalitu filmů a TV inscenací z první poloviny 90. let. (14.03.2014)

Předně podotkněme, že se jedná o televizní inscenaci, nikoliv nějakou dokumentární rekonstrukci skutečných událostí. Tím můžeme odpustit a prominout některé historické nepřesnosti. Poselství snímku je však i navzdory tomu jasné. V ČR každý všemu rozumí, zejména v internetových diskuzích a u piva. A je jedno, jestli je to hokej, fotbal, Mnichov, či aktuálně covidová pandemie. Máme ve všech ohledech patent na rozum a stovky argumentů pro svá tvrzení. Stačí, když se někde na netu objeví článek i o historické události, která je nám vzdálená a zdánlivě ne tolik pro nás podstatná (např. o sebevraždě Kleopatry (uvádím jen ilustrativní případ) a hned uvidíte, kolik odborníků bude pod textem mudrovat a tvrdit, jak pisálek je mimo a že to bylo vše úplně jinak... Ale zpět k Noci rozhodnutí. Závěrečná otázka z úst E. Háchy, brilantně ztvárněného R. Hrušínským, pro jeho lékaře, kterého se skvěle zhostil J. Abrhám, je výmluvná a měl by si ji položit každý, kdo chce jak E. Beneše, tak Háchu kritizovat a odsuzovat. Zároveň je však při nadnesení této otázky nutné oprostit se od současnosti a pohlížet na tyto události očima člověka té doby, nikoliv někoho z 21. století. Kdo nemá odpovědnost za stát a za národ, může zpochybňovat leccos. Čas u tohoto relativně statického filmu rychle plyne a všem, kdo znají historii (a pohlíží na ni nejednostrannou optikou, přičemž uvědomují si dobové reálie, souvislosti, stejně jako příčiny a důsledky), musí chvílemi mrazit v zádech. Takže byť nejde o přesnou rekonstrukci schůzky Háchy a Hitlera v Berlíně, je Noc rozhodnutí neskutečně silným a působivým počinem, který by měl být nejen mementem, ale rovněž by měl otevřít oči každému, kdo žije v utkvělých předsudcích bez špetky  snahy o objektivní líčení dějin. Prostřihy na autentické záběry byly místy lehce rušivé, ale dokreslovaly celkovou tíživou atmosféru. K tomu ale napomáhala i hudba a výtečné výkony dalších herců, zejména L. Munzara a F. Němce. (11.05.2021)

Naprosto famózní televizní film. V minimálních rekvizitách s minimálním počtem herců a s pomocí archivních záběrů se podařilo vytvořit geniální dílo. Každé z 5 hlavních hereckých es podává excelentní výkon, ovšem Rudolf Hrušínský balancující na pokraji života a smrti se doslova překonal. S odstupem času vidíme, jak nám tento velikán chybí. Noc rozhodnutí patří do zlatého fondu české televizní tvorby. (16.03.2014)

"A co by jste dělal vy na mém místě?" Hácha věděl, že ať podepíše nebo ne, přijde peklo a mám za to, že od samotného začátku jednání mu bylo jasné, že podepsat musí, protože po Mnichovské dohodě jsme neměli šanci se ubránit a spolehnout se na spojence jsme se také nemohli. Jen si nechtěl připusti, že neexistuje jiná možnost. Hácha tak na sebe vzal kříž, který mu postavili Francouzi, Angličané a vlastně i Beneš a nesl si ho až do hořkého konce, kdy byl neprávem obviněn z kolaborace, ačkoliv, narozdíl od mnoha exilových politiků, se snažil i přes omezené možnosti pomáhat lidem jak jen mohl. Samotná inscenace je důstojným rozloučením Rudolfa Hrušínského, který mistrně (jak jinak) ztvárnil přetěžké dilema nemocného prezidenta, snažícího se najít cestu z bezvýchodné situace. Zdatně mu sekundovali František Němec jako proněmecky orientovaný ministr Chvalkovský či Luděk Munzar v roli státního ministra Meissnera. Inscenaci tu je občas vyčtena historická nepřesnost, protože jednání se účastnili Hitler, Göring i Ribbentrop, ale ve formátu, jaký byl zvolen, mi přišlo shrnutí všech přítomných Němců do jedné postavy jako vhodné a zároveň se tak tvůrci vyhnuli věčnému problému, koho do role Hitlera. Navíc je známo, že Hitler se během jednání choval hystericky a ani přemíra křiku by v relativně klidném zpracování nepůsobila dobře. 90% (18.07.2015)