Dvouproudá asfaltka

Jak už jsem psal k filmu Vanishing point- je to všechno především o svobodě. Ta ovšem nese taky svá úskalí- holky jsou tak svobodný, že člověku utečou v první hospodě, kde zastavíte na snídani- kdekoli vás může zmlátit či zabít nějakej "míň svobodnej" venkovan- jste na cestě hodně času sami. To ale naši chlapci ve filmu, milovníci velkých motorů, zatím neřeší- jedou si vesele od závodu k závodu a živí je vítězství jejich stroje. Na cestě potkají chlápka co je na tom stejně, jen je v autě sám. No a do toho se jim zamotá jedna holka-stopařka, co má v hlavě guláš. A už je toho dost na film. Dneska by rejžu se scénáristou vykopli ze studia vysokým obloukem, kdyby s něčím takovým přišel. Tenkrát to naštěstí vzniklo, bo byla hippies nostalgie. Milovníci světa motorů si mohou přidat hvězdičku navíc...60% (31.08.2013)

< „Ide o to udržať sa v pohybe uháňaním po zemi. Pre udržanie vyrovnanosti musíš mať chuť cestovať. Inak sa zrútiš." > Čistokrvné road movie so všetkými pre a proti. Celý film sa závodí (Chevrolet 1955 vs Pontiac GTO) o to kto príde skôr do Washinton D.C., samotný závod nie je však taký podstatný... (14.07.2011)

Two-Lane Blacktop mi ležel na disku už druhým rokem. Nějak se mi do toho nechtělo. Dneska jsem chytil chuť na nějaké ty sedmdesátky a konečně jsem se k němu odhodlal. Paráda. Romantická představa sprintů, která mi seděla o to více, jelikož kamarádi právě podobně přestavěli starou Oktávii. Nedialogy skvělé. James Taylor je krom skvělého muzikanta i ucházejícím plachým hercem. To samé platí pro Beach Boye Dennise Wilsona. -"You can never go fast enough." (29.07.2015)

Kam zmizla tá energia (Ladislav Klíma uvádza aj eneržija), čo bola vo vzduchu až do konca 60. rokov? Nevedno. Zákony vetra sa postarali. Do konca 70.rokov 20. storočia ostal z predpolia revolúcie vedomia ľudstva len opar. A ten smrdí často pripáleninou, vzniknutou zmutovaním ideálov, postavených na láske a solidarite, mieri a spolupráci. Ale človek je adaptabilný tvor a zvykne si. Mutácie prebehli zmiešaním s inými šmačkami: agresiou a mocichtivosťou, neukojenými megaambíciami, márnomyseľnosťou a preceňovaním sa. S túžbou po prachoch. "Nudíš ma", povie znudená hipisáčka nadšencovi rýchleho súťaživého autopresunu hocikade po Amerike. On mlčí. A odíde ku kamošovi do plechového autiaka. Lebo hoci je možno do dievčiny zaľúbený, predovšetkým má trvalý vzťah k autu. K jazde. A rýchlosti. Tento mini hárem koníčkov vysoko prečnieva ponad nejakú šťandu, čo sa presúva zo zotrvačného vzdoru stopom. Aby spoznala, že namiesto slobodnej lásky aj pri tejto hipisáckej aktivite platí klasické ekonomické: dostala (jazdu zadara) – má dať (seba). On s technikom poruke, dlhšími vlasmi a ležérnym pohybom síce niečím kvetinové deti pripomínajú, no drogy napríklad sú už mimo ich obzor. Zle sa s nimi šoféruje a vyžadujú dlhý oddych. Čo sa im, nervne sa presúvajúc dňom/nocou jednoducho nehodí. Maximálne sa raz za čas zliať. Treba zabudnúť o čo zavrhnutím hipíctva prišli a čo namiesto neho získali: egoistickú snahu naplnenia sna o slobode. Ten je starý ako je ľudstvo samotné. Vlastne až odvtedy, kedy bolo za pomoci inštitúcií viery a moci násilne rozdelené z kmeňov do atomizovaných rodín. Ženuška by sa šikla, ale taká čo počúva. Čo obdivne jojká pri tom ako im partneri opisujú vlastnosti toho ako je ich zástupný modul na štyroch kolesách rýchly a spoľahlivý. Ako sa oň vedia postarať a tak. Ak by partnerka odoprela poslušnosť a zdieľanie raja, tak čo s ňou. Trebárs aj prevalcovať ju. Rovnako ako tú opustenú tašku, čo tu nechala namiesto seba. Ako odkaz nastupujúcim jupíkom a (v dobrom) aj pankáčom. Zberači postrehov, atmosféry a reflexie doby si pustia Monte Hellmanna. "Imidž a výkon! - o tom to celé je!", trefne skonštatuje jeden z hrdinov mantru poshipíckych ambicióznych agresorov, zrodiacich sa z ušľachtilých ideí a udávajúcich tón svetu dodnes. (26.06.2015)

Spolu s VANISHING POINT druhý kultovní ’71 film o cestě, tentokrát v "souboji" hned dvou aut, s podobně volným dějem a větším množstvím postav. Ale ani dvě máničky a hippie vandrácká holka nebyli schopní kompenzovat charisma Barry Newmana (lepší jen zamindrákovaný páprda v podání Oatese), stejně jako to bylo slabší i po všech dalších stránkách, s finále bez nějakého pořádnějšího dojmu, a nevynikl ani soundtrack. Tak sice příjemný lokace a zvuk motorů, ale za mě jen suchý studijní doplnění spíše než nějaký opravdový prožitek. "The whole idea of the road, of going from one place to another, is essentially American." (17.03.2017)