Millerova križovatka

Je vidět, že bratři Coenovi se rádi drží v minulosti. Retro "Millerova křižovatka" odehrávající se v období prohibice je další z jejich opravdu povedených filmů, který "obývají" výborní herci a kde je skvěle vystižena dobová atmosféra. Škoda přílišné "ukecanosti" a zbytečné vlečnosti snímku. Ale akční scéna ve které Albert Finney zmasakruje partu gangsterů nemá chybu. (24.10.2008)

Klasická retro gangsterka se vším všudy co k tomu patří. A když je to navíc okořeněné špetkou černého humoru a výborně ztvárněnou postavou Toma v podání Gabriela Byrnea věřte, že se nebudete nudit. A to nesmím zapomenout na hudbu, která nešla přeslechnout a o kterou se postaral Carer Burwell. Ale stejně jsem si asi měla předtím toho Hammetta přečíst. A pánové, nezapomeňte na to, že: "Neexistuje nic hloupějšího, než chlap, který honí svůj klobouk." (11.09.2012)

Gangsterka kde je všetko ako má byť - slušne napísaná hlavná postava, drsní talianski mafiáni a dokonca nechýba ani trocha humoru. No napodiv to spolu akosi nefungovalo. Nosná kostra príbehu bola až zúfalo nudná, nezáživná, bez štipky napätia alebo emotívnej gradácie. Nepomohlo ani rýchle kmitanie a striedanie postáv, takže po čase nastal mierny problém s orientáciou v ich komplikovaných vzťahoch. Priemer. 60/100 (08.08.2019)

Všechny filmy bratrů Coenových mám velmi rád, Millerova křižovatka je pro mne ovšem jejich opus magnum. Jednotlivé složky - od vynikající výpravy, přes bezchybnou kameru po nezapomenutelnou hudbu - dokonale fungují, snímek však stojí zejména na mistrovských výkonech takřka všech herců. Mafiánští bossové, jejich gorily nebo Turturrův Bernie jsou dokonale uvěřitelní a přesto si drží jistý ironický nadhled. Pro Gabriela Byrnea jde pak vyloženě o životní roli - těžko jsme ho kdy viděli v lepší formě. Připočteme-li k tomu důmyslně utkanou zápletku, dokonalou atmosféru a u Coenů nepostradatelný černočerný humor, máme tu snímek, jehož sledování je pro diváka zážitkem i poněkolikáté. (25.06.2007)

Filmy bratrů Coenů se vyznačují dvěma nepopiratelnými přednostmi - tou první je výsostná stylovost, tak patrná právě v Millerově křižovatce, v níž ovšem není úplně jasná hranice, která dělí epigonství a skládání pocty danému žánru od jeho parodování. S tím souvisí i druhá přednost tvorby bratrského dua, a totiž ona všudypřítomná nadsázka (vyjma jednoho jediného případu, totiž jejich filmové adaptace románu Tahle země není pro starý, kde by jakékoliv i stopové množství nadsázky udusilo esenci díla). Pro znevažující rastr se Coeni v tomto případě nerozhodli náhodou - mnoho základních děl hard-boiled žánru má už ve svém původním DNA obsažen zveličující prvek, vždyť třeba romány Raymonda Chandlera jsou psány v duchu nepřehlédnutelné nadsázky. Za nadsázkyplnou lze tedy označit i Millerovu křižovatku. A ona se tu tak kloubí vícerozměrnost ducha dramatu - tragédie si podává ruku s komedií. A právě osudový rozměr (geniální metafora s klouboukem unášeným větrem, jen to je lidský život) navozují bratři Coenovi ve svých filmech tak umně a rádi (vzpomeňme, jak s Jeffem Dude Lebowskim povívají poryvy osudu...Tom Reagan je vlastně tak trochu Lebowského dvojník, také jen stoicky klidný mlčky pozoruje, kam ho to osud naviguje, zásadní rozhodnutí učiní až v samém závěru. A žánrových souvislostí by se mezi oběma snímky jistě našlo víc.). Složit poctu právě noir filmům se navíc ukázalo jako velmi vizionářské, neboť neonoir detektivky slaví dnes velkou renesanci a jejich boom předznamenalo mimo jiných i sofistikované úsilí bratří v triku... (09.04.2014)