Death Race 2000

Ze začátku se mi to jevilo jako hovadinka pro pobavení, ale představa ideálů a zničení sadistického světa ovládaného smrtí a brutalitou se mi jeví jako výborný scénář tohoto snímku. A důkaz toho, že lidem se brutalita stále zamlouvá, je i to, že se tímto filmem nechali inspirovat tvůrci hry Carmageddon, která se stala velice úspěšnou (30.08.2008)

Čas od času si Roger Corman odskočí/il od natáčení či produkování svých oblíbených monster filmů a natočí i něco jiného „pořádného“. Tentokrát se vrhl na akční scifi z budoucnosti, kterou z části říznul komickými prvky a částečně i koketoval s hororovým žánrem. Udělat z Ameriky „fašistický stát, kdy se církev sčuchla s politikou a všechno je pod nadvládou jednoho muže říkajícího si jak jinak než President, který rozhoduje i o tom, kdy se bude obyčejný občan smět milovat), bylo docela riskantní, ale jak se později ukázalo, vedle určitě nešlápl a snímek si získal celou škálu přívrženců. Sešlápněme spojku, otočme klíčkem a hurá do ulic. Svým nadupaným bourákem můžeme sejmout bez výčitek svědomí úplně každého, kdo se nám připlete pod kola. Starci a malí haranti jsou za nejvíc bodů, tak proč se zbytečně zdržovat přejížděním zvědavých chlapů, ale tak bodík navíc se vždycky hodí. Přesně tímhle se řídí tento film a již po prvních minutách je nám nabídnuta pěkná krvavá lázeň. Tvůrci nám nabídnou docela solidní podívanou, ve které nechybí ani slušná dávka černého humoru. Morbidní zábava nabírá postupně na obrátkách, ale jelikož se nejedná jen o kousek určený milovníkům krve cákající podívané, dočkáme se zde i trochu té nahoty, politiky, povstalecké ctižádosti a samozřejmě závodnické rivality. Každý z těchto prvků zde má určitě své místo a byl jistě přínosem. Pohledné herečky se nestyděly ukázat i něco navíc, než jen svůj herecký talent. Povstalci zase „zručně“ dopomohli navýšit počet obětí, přestože ne vždy si vedli zrovna obratně. Nejzajímavější však byli samotní závodníci. Především pak jejich pestrobarevné charakteristiky, ze kterých si snad každý vybere svého favorita. (01.08.2012)

Než se dostal do ringu, měl Stallone těžké začátky v nevýrazných a neskutečně mizerných snímcích. Tento je jeden z nich a i přes svou pitomost, dokáže pobavit. Buď zaryté fandy samotného Slye nebo hráče počítačových her, kteří okusili legendárního Carmageddona, který se tímto filmem jistě inspiroval. (16.06.2011)

Když někdo vyřkne slovo „béčko“ a nemyslí tím historický termín, kterým byly označovány nízkorozpočtové filmy, skrze něž si studia pojišťovala výdělečnost v kontrastu s nákladnými velkofilmy, ale má místo toho namysli novodobé označení pro pokleslou a mnohdy i zvrhlou zábavu, pak v tom případě si okamžitě vybavím právě Death Race 2000, což je pro mě osobně ultimátní „béčkový zážitek“. Už samotný nápad s krvavým mediálně značně podporovaným závodem, ve kterém se sbírají plusové body za přejeté chodce a auta mají bizardní vzhled a jsou ověšená roztodivnými zbraněmi, je solidně ujetý, v kombinaci s pošahanými a přestylizovanými postavami, nadsázkou, hláškami jak z jiné planety a komiksovou brutalitou se z Death Race 2000 stává jeden z nejpozoruhodnějších filmových zážitků. K tomu všemu si přičtěte ještě fetiš-lotra Frankensteina v podání Davida Carradine a taliánského gangstera Sylvestera Stalloneho a vyjde vám z toho kultovní brak, který je svou nekorektností, brutalitou, naivností a ujetostí nadmíru zábavný….zvláště pak, pokud jste ho viděli s legendárním českým jednohlasým dabingem. „To je Frankensteinova rukavice!“ P.S.: Andersonův remake tomuto filmu nesahá ani po paty, je moc vážný a není ani z poloviny tak zábavný. (16.04.2010)

Fantasmagorická sci-fi Cesta gladiátorů 2000 platí současně za jeden z nejproslulejších i nejosobitějších počinů z produkce Rogera Cormana, potažmo jeho společnosti New World Pictures. Pojednává o budoucnosti, kde se ventilem frustrací mas a současně nástrojem udržování moci diktatury stala krvavá silniční hra, v níž řidiči alegoricky vytuněných sporťáků za potlesku davů likvidují neopatrné chodce. Režisér Paul Bartel, který později proslul černou komedií Eating Raoul (Konzumace Raoula, 1982), sice uposlechl Cormanův požadavek, aby ve filmu bylo co nejvíce krvavých výjevů, ale současně brutalitu provázal se černým humorem a jízlivou satirou, které charakterizují jeho tvůrčí styl. Na druhou stranu snímek můžeme vidět jako vyšinutý konglomerát dobových trendů brakové kinematografie. Natáčení podnítil ohlas připravovaného dystopického filmu o futuristických gladiátorech Rollerball (1975). Cesta gladiátorů 2000 tedy jednak zapadá do sedmdesátkové módy pesimistických sci-fi jako Soylent Green (1973) či Zardoz (1974), ale také mezi automobilové filmy. Tento klasický žánr brakové kinematografie zrovna zažíval boom a Corman byl jedním z řady producentů, kteří se na něm svezli. Poté, co automobilovými honičkami vyztužil několik svých retro gangsterek jako Big Bad Mama (Velká zlá máma, 1974) či Crazy Mama (Šílená máma, 1975), přesedlal na čistokrevné automobilové komedie plné honiček a bouraček jako Eat My Dust (V prachu za mnou, 1976) či Grand Theft Auto (Ukradené auto, 1977). Zatímco tyto tituly povětšinou upadly do zapomnění, Cesta gladiátorů 2000 se díky své bláznivé premise i hereckému obsazení stala jedním z nejznámějších děl brakové popkultury. V devadesátých letech z ní vyšli tvůrci kontroverzní videohry Carmageddon a v novém tisíciletí se dočkala oživení v sérii Rallye smrti (Death Race, 2008 – 2012). V současnosti Corman produkuje vlastní remake Death Race 2050. [psáno pro LFŠ 2016] (03.07.2022)