Insomnia

Nebudu nic srovnávat, nejsem regálová brigádnice v Tescu. Insomnie nakročila velmi směle, vůně jemně propečeného bifteku se pomalu rozpínala místností, ale jak odplula mlha, začal film pomalu vychládat. Syrovost je fajn, tu mám rád, ale já osobně bych to dokořenil trošku větší špetkou napětí. (Challenge Tour 2015, film č.13) (13.04.2015)

Syrový thriller s prakticky víc zápornou než kladnou hlavní postavou, sledující příběh detektiva Engstroma deptaného pocitem viny ze smrti parťáka. Aby toho nebylo málo trpí Engstrom nespavostí a sexuální frustrací, což v zemi věčného dne a kolem dvou pěkných žen způsobuje Engstromovi značně velké potíže. Věřím, že americký remake oproti originálu hmatatelně změknul, o to víc je ale původní Insomnia reálnější a působivější ve svém celkovém vyznění. Stellan Skarsgärd utrápeného detektiva zahrál bezchybně a opravdu mu věříte každé slovo, každé gesto, což je dobře, protože film stojí hlavně na něm. Pro mě byla výrazným kladem filmu jeho neameričnost, takže se vymyká většině zaběhnutých, nepsaných pravidel podobných filmů. Škoda jen toho slabého finále, mohlo to být na 5* (11.03.2008)

I když pro mě celkem o dost slabší než americká verze, tak stále dobrá kriminálka. Jenže problémem je, že tady to celé krom příběhu táhnou hlavně dva faktory - Stellan a příroda. Zbytek silně pokulhává asi uvězněn v té husté mlze a člověk ze začátku čeká kdy si to celé namele tlamu. Ale to zase nakonec ne. Killer je totiž docela mrazivej a v okamžiku, kdy se objeví a začne Stellana deptat konverzací z očí do očí jde snímek nahoru. Každý pohyb Stellanovi postavy jako by říkal, že když tomu magorovi prostřelí hlavu, tak se třeba vyspí a divákovi je jasné, že o tom určitě silně uvažuje. Jenže s vrahem sdílí temné tajemství a díky tomu, že by mohlo být v případě vrahovi smrti vykdákáno do světa a díky tomu by si náš milej detektiv mohl chvilku posedět (asi na doživotí), tak má vrahoun dočasnou imunitu. Líbí se mi že oba filmy vsadily na jiný závěr a pohled na Stellanovi zářící oči na konci filmu je vskutku ďábelský. (11.08.2014)

Bol som vskutku zvedavý, či je lepší originál, t.j. pôvodné filmové severské dielo z roku 1997, alebo, skrátka, ako už býva častým zvykom - prerábať všelijaké koprodukčné veci, ktoré v konečnom dôsledku končia na hollywoodskom stole, kde čakajú na REMAKE v roku 2002, a taký prepracoval začínajúci vizionár, britský režisér Christopher Nolan, a ja hneď automaticky porovnávam, že nie som extra nadšený z typicky depresívneho škandinávskeho poňatia, ako už z videnej I-N-S-O-M-N-I-E, pod taktovkou amerického štúdia ? NÓRI ma jednoducho nedostali do zveráka, z ktorého by som sa nikdy nedokázal vyslobodiť, čo beriem, ako premárnený potenciál, s ktorým mali pracovať podľa svojho štandardného gusta, pretože ONI musia vedieť vytvárať patričnú atmosféru, ktorá pár-krát vychádza do prázdna ! Síce úvodné titulky, s archívnymi, brutálnymi zábermi, sú perfektné, normálne som sa nimi naladil na pozitívnu thrillerovú notu, bohužiaľ ma tento Elán po chvíli prestával interesovať, a ani účasť velikánskeho Stellana nezaručí, že aspoň On samotný film vytrhne z biedy ! _ Je to mierne nadpriemerná európska záležitosť, hodná jedného sústredeného pozretia, s tým, že REPETE by som si už určite nezopakoval, skôr by som zvolil - „druhý pokus” , ktorý sa mi vidí oveľa lepším, aj keď má o čosi nižšie hodnotenie na vyhľadávaných „zhnitých paradajkách” !!! (29.07.2018)

Tam, kde Nolanova verze dominovala zjevně vyšším rozpočtem a vytříbenější režií nabízí norský originál pouze lehce nadprůměrné řemeslné provedení a pár výtvarně pěkně odvedených scén. Tak, kde si Nolan hojně vypomáhal všemožnými technickými vějičkami, působí norský originál hodně uměřeně. Přesto je z mého pohledu lepší, protože narozdíl od hollywoodské morálky nabízí seversky neučesanou zkazku o psychicky labilním detektivovi, který nedojde k žádnému vyššímu právu a celým příběhem propluje jako nevyspalá kreatura, která hraje jen a jen na sebe. Žádný řád, žádný zločin a trest. Všimněte si do očí bijících rozdílů ve scéně se psem a s výslechem kamarádky zavražděné, tam nejlépe vyniká rozdíl mravného amerického vidění a severské drsné školy. Skarsgård je úžasným prototypem hrubého a vnitřně hnusného zástupce práva, proti němuž vrah vyhlíží jako vyrovnaná a harmonická bytost. Škoda jen, že narozdíl od Williamsova mordýře je norská verze trochu nevýrazná a vzájemné dialogy s detektivem nemají patřičné pnutí. Ale vzato do důsledku mi kombinace norské přírody a psychické trosky v rouše zástupce práva velice sedla a užil jsem si jí víc než americkou verzi. A to navzdory faktu, že technicky se Norové s Nolanovou brilancí jen sotva mohou meřit... (04.02.2008)