Insomnia

Bol som vskutku zvedavý, či je lepší originál, t.j. pôvodné filmové severské dielo z roku 1997, alebo, skrátka, ako už býva častým zvykom - prerábať všelijaké koprodukčné veci, ktoré v konečnom dôsledku končia na hollywoodskom stole, kde čakajú na REMAKE v roku 2002, a taký prepracoval začínajúci vizionár, britský režisér Christopher Nolan, a ja hneď automaticky porovnávam, že nie som extra nadšený z typicky depresívneho škandinávskeho poňatia, ako už z videnej I-N-S-O-M-N-I-E, pod taktovkou amerického štúdia ? NÓRI ma jednoducho nedostali do zveráka, z ktorého by som sa nikdy nedokázal vyslobodiť, čo beriem, ako premárnený potenciál, s ktorým mali pracovať podľa svojho štandardného gusta, pretože ONI musia vedieť vytvárať patričnú atmosféru, ktorá pár-krát vychádza do prázdna ! Síce úvodné titulky, s archívnymi, brutálnymi zábermi, sú perfektné, normálne som sa nimi naladil na pozitívnu thrillerovú notu, bohužiaľ ma tento Elán po chvíli prestával interesovať, a ani účasť velikánskeho Stellana nezaručí, že aspoň On samotný film vytrhne z biedy ! _ Je to mierne nadpriemerná európska záležitosť, hodná jedného sústredeného pozretia, s tým, že REPETE by som si už určite nezopakoval, skôr by som zvolil - „druhý pokus” , ktorý sa mi vidí oveľa lepším, aj keď má o čosi nižšie hodnotenie na vyhľadávaných „zhnitých paradajkách” !!! (29.07.2018)

Absence většího rozpočtu i nějaké výraznější vizuální stylizace dávají tradiční skandinávské ponurosti opravdu hodně vyniknout. Vizuál je bezbarvý a depresivní a uprostřed téhle vyslovené deprese pobíhá ultra stroze charismatický Stellan Skarsgård, přičemž se bezostyšně snaží zachránit svůj zadek na úkor jiného. Právě ta absence morálky, která v americké verzi krášlí Al Pacinův raskolnikovský vnitřní souboj, je největším producentem čirého lidského hnusu - hlavního předmětu norské Insomnie. Není sice tak skvěle vypointovaná jako Nolanův remake (už proto že Skarsgårdovi tu schází protivník kvalit Robina Williamse), ale zdeptá vás o dost víc, protože je zbavena veškerého idealismu. Obě Insomnie, jak norská, tak americká, si tak spolehlivě hájí své místo na slunci, jelikož se nejedná o "souboj" remaku s originálem, ale o koexistenci dvou velmi kvalitních a pozornosti hodných filmů. (15.01.2012)

No, znova se na to už asi nepodívám, ale zajímavé to rozhodně je. Viděl jsem sice už americký remake, ten byl v něčem lepší (občasná koukatelnost), v něčem zase horší (přehnanější), ale jinak bych si netroufnul říci, který ze snímků je lepší. Toto je evropská produkce, a taková ta surovost, umělečtější tón, nepodbízení se, pesimismus a tak, to na tom filmu znát je, ale je otázkou, jestli je to problém nebo ne. Mně to nevadilo. (03.02.2008)

Těžko srovnávat s americkou verzí, která je remakem téhle norské verze, protože je obě hodnotím stejně. Americká verze nám přináší pozlátka kvalitního obsazení a režie Christophera Nolana, zato norská vyniká syrovějším a obecně drsnějším rázem filmu. Tomu pomohl i ledový Stellan Skarsgard, který svoji roli zahrál výborně. Naproti tomu v US verzi byl hlavní hrdina neméně dobře hrajícího Al Pacina mnohem lidštěji podaný... Záporák se mi ovšem líbil víc v podání Robina Williamse, který tam měl i o něco více prostoru. Takže jak jsem říkal, těžko porovnávat. Oba to jsou mrazivé thrillery s neobyčejně atmosferickým denním světlem a oba stojí za to vidět. (03.02.2008)

Zatímco v případě krimikomedie Hlava nad vodou dopadá vzájemné porovnání norského filmu a americké předělávky jednoznačně ve prospěch originálu, v případě Insomnie jde o vyrovnaný souboj. Norský originál je mnohem autentičtější, syrový, postrádající klasické okořeňující scénáristické kličky a efekty. Scénárista není k divákovi zdaleka tak vstřícný jako jeho americký protějšek, takže některé momenty a motivy nejsou oproti americké verzi podány tak polopatisticky. Americká verze boduje lepším vymodelováním vraha, kterého si zahrál výborný Robin Williams, zatímco v norské verzi hraje jednoznačně prim kriminalista v podání Stellana Skarsgarda. Jeho vyhořelý policajt ovládaný temnými démony je z hlediska filmového diváka vlastně zápornou postavou a film nekončí žádnou katarzí, spíš na jeho konci zůstává v divákovi pachuť z podivného vítězství spravedlnosti nad pachatelem zločinu. Závěrečný pohled do planoucích Skarsgardových očí je mrazivý... Norská Insomnie u mě boduje svou "obyčejností" - Engstromovou partnerkou a protihráčkou není pohledná filmová hvězda typu Hillary Swank, ale tuctová žena, co pracně zápasí se svými mindráky. Vůbec se o hrdinech norské Insomnie dá říct, že se svým myšlením a činy vymykají zavedeným šablonám amerických studií. Norský film je kriminálkou až ve druhé linii. V první řadě je to studie nezvládaných erotických vášní, pokrytectví, zbabělosti a neschopnosti vytvořit funkční partnerský vztah...Celkový dojem: 85 %. (14.11.2008)