Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Tato japonská komedie se točí kolem vysílání rozhlasové hry Žena osudu, kterou napsala Miyako, žena v domácnosti, jež vyhrála v soutěži a uvedení hry je její odměna. Je to jednoduchý příběh o románku v rybářské vesnici, ovšem těsně před premiérou hry se Nokko, herečka v hlavní roli, rozhodne, že její postava by měla být amerického původu se jménem Mary Jane. Jenže to vyžaduje nemalou změnu ve scénáři a jen několik hodin před prvním odvysíláním dá vedení rádia souhlas ke změnám. Jenže pak si vzpomene Nokkin kolega, že by jeho postava měla být také z Ameriky a chce ji pojmenovat Donald McDonald a Miyako spolu s producenty začíná šílet! Nenechte si ujít povedenou frašku i zlou satiru japonské a americké kultury. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (11)

Aky 

všetky recenzie používateľa

Skvělá japonská komedie připomínající Čapkovy hříčky "Jak se točí...", ale dovedená do bláznivých absurdit. V žádném okamžiku film neztrácí humor, ani vynalézavost a spád. Výteční jsou herci, kteří se na první pohled sami baví. Malinko vadí jen ohromné množství dialogů, takže titulky komplikují sledování hereckých kreací. ()

Cedr 

všetky recenzie používateľa

Na první pohled jen hřejivá, trochu bláznivější, oddechovka, na pohled druhý skvěle napsaný a natočený komediální masterpiece. Film je unikátní svým skvěle dávkovaným humorem, ten je naprosto výhradně konverzační ala klasické ztřeštěné (screwball) komedie a i přes svou ulétlost se vyhýbá lacinějšímu slapsticku. Chytlavý scénář nenechá vydechnout a do 103 minut toho vtěsná opravdu spousty. Brilantní výkony napříč početním obsazením. Pobavá i jediná současná hollywoodská star Ken Watanabe v malé ale přesto skvělé roli truckera. ()

Reklama

dezorz 

všetky recenzie používateľa

Rezieser a scenarista Koki Mitani je v Japonsku hviezda, jeho posledny film Suite Dreams s 50. mil. dolarmi zarobenymi bol tretim najuspesnejsim jap. filmom roka 2006. V 1997 bola situacia podobna, Mitani sice nebol tak velkou celebritou ale po uspesnej kariere komedialneho a televizneho divadelnika to mal lahsie, nez ini debutanti. Pri sledovani dobrych filmov zo zakuliasia filmoveho biznisu musi mat clovek dojem, ze bez niekolkominutovej nestrihanej uvodnej sceny to nejde. (the player, who is camus anyway) Mitani ma rad dlhe zabery, je to sucast jeho divadelneho vnimania, kde ziadne strihy nie su. Welcome back Mr. McDonnald je jemnou komediou a pardiou japonskych zvykov, podobne to robi napr. J.Itami. Na rozdiel od Itamiho je vsak Mitani menej japonsky, prilis sa vzhliadol v Billovi Wilderovi, prilis miluje anglicku a americku divadelnu scenaristiku. Ono to vsak nie je na skodu, skor naopak. Tam kde Izami zostava japonsky japonsky, Mitani dokaze japonskost podat pristupnejsie. Forma genialna, obsah jednoduchy - natacaie rozhlasovej hry sa moze pekne zopsut, ak sa v zivom vysielani zacne menit scenar. Mitani sikovne napisal scenar na zaklade vsetkeho, cim ako scenarista musel v zivote prejst. ()

nascendi 

všetky recenzie používateľa

Málokedy sa znižujem k jednoslovnému komentáru, ale v tomto prípade urobím výnimku: KRAVINA. Žiadnym iným slovom nedokážem opísať svoje zhnusenie na touto trápnou komédiou, pri ktorej sa mi na tvári neobjavil ani náznak úsmevu. Možno, keby to nakrútili kedysi vo Francúzsku alebo Taliansku? Ale to japonské poklonkovanie, ktoré v iných japonských filmoch bezproblémovo tolerujem, ma rozčuľovalo do nepríčetnosti. Jediné, čo ma ako tak zaujalo, bola postava starého ruchára. Inak dopozeranie toho filmu považujem z mojej strany za číry masochizmus, ktorý by som nemal podceňovať. ()

Matty 

všetky recenzie používateľa

Suverénní vítězství filmové formy nad divadelní předlohou. Ač podle hry od pana režiséra samotného, film vůbec netrpí divadelní strnulostí. Akční švenky, ejzenštejnovské kompozice (tvář z profilu zabírající polovinu záběru), vertigo efekt, prudké nájezdy a další vychytávky brání naší pozornosti v ochabnutí. Díky nápaditému zpracování se tvůrcům podařilo vytvořit na malém prostoru nečekaně velké drama s mnoha přesahy za zvukotěsné zdi nahrávacího studia. Vítejte zpět, pane McDonalde (nevím, co znamená původní název, ale podobnost toho českého s názvem slavné španělské komedie „Vítáme vás, pane Marshalle“, je výstižná) začíná jako satira o možných důsledcích japonské úslužnosti, o zkázonosnosti módního poameričťování a o úskalích kolektivní umělecké tvorby, kdy chce být každý autorem. Jeden ústupek spouští na způsob efektu motýlích křídel sérii událostí, které mění příběh z něčeho pevně daného v proces s neodhadnutelným výsledkem. Zatímco druhá třetina je především ztřeštěnou komedií, založenou na dokonale organizovaném chaosu, v závěru film zvážní a konečně popostrčí do popředí dosud upozaďovanou autorku. Obsahově podobné scény jsou v takřka epickém finále odlišně „kódované“. Stačí změna hudebního podkresu a z frašky se stává heroické drama. Tuto patetičnost si ale režisér dobře uvědomuje a nebojí se ji ve vhodný okamžik shodit (třeba prostřednictvím senzitivního kamioňáka, kterého si zahrál Ken Watanabe). Jako bonus vám tenhle stylisticky proměnlivý malý velký klenot poskytne návod, jak vyrobit ohňostroj, který vás nebude nic stát. 80% ()

Galéria (3)

Reklama

Reklama