Nedeľa vo Ville d'Avray

Film, který mi občas připadal zmatený jako hlavní hrdina. Ale ten jeho častý mírně somnambulní výraz přerostlého dítěte byl přesvědčivý. Pokus o návrat do dětství (byť nepochybně idealizovaného) jako útočiště ztrápené mysli občas funguje (jak dokládají knížky jako Babička či Bylo nás pět). Proto to hrdinovo porozumnění opustěnému děvčeti (výkon její představitelky je hodně působivý). Žádný pedofilní podtón bych zde nehledal. Ostatně ten nakonec hledali a našli samozvaní Cybèliini ochránci, kterým ovšem jinak byla zcela lhostejná. No, možná je ten příběh trochu moc vyspekulovaný, takže jde spíše o takovou obrazově vytříbenou pohádku se smutným koncem. (28.08.2014)

To je těžké. Silný závěr dělá najednou ze vztahu hlavních hrdinů něco, co jsem po většinu pozvolného plynutí filmu jen tušila a usilovně se snažila pocítit. Záběry sice hezké, ale dialogy (nic moc přirozeného, řekla bych) a důvěrnosti mě nechávaly naprosto chladnou. Zkrátka, splynutí duší "Kdybych umřela, taky bys umřel?" mě dokáže rozsekat, ale příště bych prosila sekat intenzivněji. (14.12.2007)

Nádherný film. Křehký a tragický přiběh dvou ztracených a bolavých duší. Skvěle zahrané. Chytalo to za srdce a zároveň byl člověk napjatý, kam až může tohle setkání zajít. Serge Bourguignon naštěstí nesklouzl k nějaké tupé senzacechtivost a skandálnosti. Pokud se držel věrně literární předlohy, pak si ji musím sehnat. (24.01.2008)

Nejdřív mě napadá přesmyčka (nebo se tomu říká jinak?): ECUTE - COUTEAU; poslouchej - nůž. Ano tak je to všechno vyhrocené, všude samý hrot. A voda, jako skutečný živel, která svými kruhy váže a svou beztvarostí naplňuje sny. A Cybèle není Kybelé (lat. Cybele) ale "Si Belle" - Kráska, která sdělila a posléze pozbyla své jméno. Pozn.: Málokdy se mi stává, že mě zaujmout samotní herci (jako zde), přestože si jejich občanská jména nezapamatuji, vlastně jsem je jen letmo četl v titulcích. (04.04.2019)

Ó jak podiv(uhod)né mohou být cesty lidské psýchy... Jaké může být pouto dvou osudem traumatizovaných osamělých bytostí - dětinského muže s amnézií a násilnickými sklony a poněkud dospěle přemoudřelé a přecitlivělé holčičky bez rodiny? Uprostřed nechápavého nechápajícího povrchního světa konformní maloměšťácké společnosti? . . . Škoda jen, že v případě tohoto filmu (tak nějak nevyrovnaného - tak jako duše hlavních hrdinů) místy zbytečně převažovala zvláštně poetická (ve fatálním závěru pak až patetická) složka nad ryzí realitou, čímž d.m.s.n. právě tím ovšem ubrala příběhu trošku zbytečně na síle a uvěřitelnosti... Co ale vytknout ryze vizuální stránce tohoto téměř půlstoletí starého snímku? . . . A tak s notnou dávkou tolerance k formě i obsahu nakonec rád dám plné hodnocení. Protože z ryze lidského hlediska - po odmyslení si oné dobové artistnosti - jde o vynikající a příběhem silný film... - - - P.S. Nu ano - a taky mám rád ty staré poválečné černobílé (nejen) francouzské snímky, možná i pro tu trošku dnes už nemístné artistní poetiky... ;-) - - - - - (Poprvé viděno v hluboké pochmurné zimní noci 6.1.2009 na ČT2, komentář zde jako třináctý - 6.1.2008) (06.01.2009)