Bitva v Ardenách

Legendární válečný film, líčící jednu krutou etapu osvobozování západní Evropy od nadvlády nacistické "tisícileté" říše. Asi by se dnes dalo polemizovat s formou a obsahem zobrazení historických reálií, snad i způsob vyprávění je příliš poplatný době vzniku. Ale právě! Je to prostě 40(!) let starý - leč výborný - válečný film. - - - P.S. V čecháčkovském televizním podání naservírováno ve zcela degradujícím ořezu původního obrazu 2.35:1 na formát 4:3 a se zcela idiotským českým >studiovým< dabingem takřka bez zvuku a ruchů, podívaná vskutku pro ignoranty a filmové masochisty... (02.07.2006)

Velkolepý, starosvětsky řízný válečný velkofilm, jenž dnes většinou narazí. Ano, much tu je hodně - v té parné poušti možná někdo nerozpozná ardenskou lesnatou krajinu prosince 1944 -, ale já osobně si stěžovat ani v nejmenším nemohu. Velmi sympaticky podaná válka z obou stran s naprosto přesvědčivými protagonisty. O plukovníkovi Martinu Hesslerovi netřeba mluvit, lepšího velitele elitní tankové brigády těžko pohledat - Robert Shaw naprosto fenomenální. Z hlediska scénáře je sice celkem podařeně zachycena vyhrocenost, beznaděj a zoufalství německé situace, ovšem ta všudypřítomnost Fondovy a Savalasovy postavy není tím nejzdařilejším. Každopádně minimálně jedna scéna neztrácí na působivosti ani dnes: Ob's stürmt oder schneit, ob die Sonne uns lacht, der Tag glühend heiß, oder eiskalt die Nacht. Bestaubt sind die Gesichter, doch froh ist unser Sinn, ja unser Sinn; es braust unser Panzer im Sturmwind dahin. (02.07.2006)

Tento film je ve srovnání s jinými ze své doby naprosto nejslabší, protože průběh poslední nacistické ofenzivy na západě popisuje naprosto mimózně a zcela v rozporu s realitou (kritizoval jej proto i sám Ike), nadto náhradou za prznění skutečnosti nenabízí nějak silný příběh. Kromě toho užívá zcela neodpovídající bojovou techniku (M24 jako M4 Sherman, M47 jako Königstiger, transportér M3 jako SdKfz 251 atd.), závěr vypadá spíš jako někde z pouště než v mrazivém prosinci a tak dále. Ve srovnání s konkurenčním sovětským opusem Osvobození prohrává na celé čáře. Jedinou působivou scénou je zpěv Panzerlied. (30.11.2005)

Film plný hvězd, které nezklamali a opět dokázali, jak jsou postavy pro válečný film důležité. I přes celkem velký počet postav a dvě příběhové linie se divák dobře orientuje a sleduje především Henryho Fondu, jak se snaží najít německé Tygry. V době vidění, v mých cca 10 letech, šlo o úžasný zážitek nejen díky hudbě a zvukům, které od zbraní až po samotné tanky jsou neuvěřitelně reálné, ale také v pocitech z příběhu, který zaujme v každé vteřině a do závěru vás nepustí. Několik nezapomenutelných okamžiků včetně zpěvu německými vojáky nebo přeletu v mlze nad schovanými německými tanky je opravdu jedinečných a po mnoha letech si an ně vzpomínám stejně jako na sympatickou postavu Tellyho Savalas. (22.08.2004)

Ze všeho nejvíc se mi líbila dějová linie mezi německým velícím důstojníkem (přesvědčivý Robert Shaw tentokrát na blond) a jeho řidičem, desátníkem Konrádem. V jejich rozhovorech se střetávaly dva naprosto odlišné světy. Jeden se narodil pro uniformu a válka byla jeho život, druhý si nepřál nic jiného, než aby to celé už nějak skončilo. (03.07.2007)