Láska medzi riadkami

Keď sa pri filme nenudíte a pomerne príjemne vám ubehne, ešte to neznamená, že musí byť niečím výnimočný. Táto jedinečná dráma, ktorej jedinečnosť sa skrýva v pomerne divnej tématike, je niečím podobným. Zladenie tichej spirituálnej drámy s nábožensko duchovnou tématikou v prostredí americkej súťaže 'hláskovania'. To je určite jedinečné. Spolu s hercami. Ale buď mám pocit, že by v tom mohol film trošku ubrať, alebo že si toho zobral na ramená až príliš veľa. Zvláštne. Ako aj celá podstata tejto kvázi-súťaže. 60%. (21.02.2008)

Eliza Naumann (Flora Cross) se připravuje na soutěž ve spellování (hláskování - to je takovýto, že když vám řeknou například "nejneobhospodařovatelnějšími", tak vy jim to zopáknete písmenko po pískenku). Je pravda, že u nás bychom to asi zvládli už v první třídě, ale v angličtině to bude asi o kapku složitější (proto si na to vytvořili vlastní soutěž). A jak Eliza postupuje od základních kol přes "okresní", "oblastní", "státní" a "národní", její otec v ní vidí znovuvtělení "kohosi". Oba jsou tak zaujati přípravou na soutěž, že si nevšímají rozpadu zbytku rodiny - matka je kapku cvok a syn, škoda mluvit - jelikož jsou židé a on se zamiluje do holky - křesťanky, tak se spolu rovnou dají na budhismus ... Sice ve filmu bylo pár zajímavých myšlenek (opravdu jen pár, na spočítání by stačila ruka nešikovného dřevorubce), bohužel zbytek byl jen docela velký chaos. Mám takový pocit, že se režisérům popletli scénáře minimálně ke dvou-třem rozdílným filmům, a při natáčení už to tak nechali. Vzhledem k tomu, že i motiv nikoho u nás moc neosloví, celý film pak padá do hlubin - odkud jej snad vytahují jen Richard Gere a Juliette Binoche ... (30.06.2008)

Jsou filmy, které jsou tak specifické svým námětem, že se jen těžko s grácií protlačí za hranice inkriminovaného regionu. Bee Season je jeden z nich. Ono totiž přijde malému českému člověku fakt vtipné, že američani soutěží v hláskování slov, když u nás hláskují děti v první třídě ... proč tomu tak je - je nazřeteli, proč je film uváděn s titulky je také jasné (tedy mě jako osobě poznamenané angličtinou :-). A o čem to je? Židovská rodina - dcera co spelluje, otec, který je posedlý mysticismem slov, matka, co trpí kleptomanií a syn, který propadá svodům Harre-Krišna. Na první dojem to působí hodně přeplácaně a já se ptala, zda to může vůbec jako celek fungovat? Myslím, že ano. Díky nadprůměrným hereckým výkonům ústřední čtyřky, díky nápadité režii a vizuálním vychytávečkám (ano i to tady je), díky scénáři, který v podstatě moc neřeší, nevysvětluje a nechává na divákovi velký díl přemýšlení a pocitů, díky zajímavému závěru... Ano Bee Season mě okouzlil, okouzlil mě také díky zajímavým americkým reáliím, což je u mé osoby hodně těžko uskutečnitelný stav. A myslím si, že režisérký tandem David Siegel - Scott McGehee pokračuje ve skutečně zajímavé kariéře, neboť už předchozí Temná voda mě nepokrytě nadchnula. Témata jejich filmů jsou malá rozsahem, ale o to silnější, s větší výpovědní a emotivní hodnotou. 70%. (30.08.2006)

Spellování, to je jedna věc, která mi nikdy nešla na rozum (u nás je to přirozenej skill a v Americe z toho dělaj vědu). Takže téma jde úplně mimo mě. Další věc je to neustálý kecání o bohu a námoženství, což je největší zlo na světě. Bohužel lituju lidi, kteří si nechají kázat kraviny do života nějakejma vychytralejma páprdama (samozřejmě mluvím o křesťanství a podobnejch náboženstvích čekajících na mesiáše - například proti budhismu nic moc nemám)... Všichni jsou to jedna velká podělaná sekta. Bohužel je to pro mě nicneříkající film... Dobře, dám hvězdu za to kolem té matky, ale taky mě to vůbec nebralo. Ne, nedám, nuda to byla. (02.01.2009)

Nepříliš veselé psychologické drama s nádechem náboženské mystiky, okouzlující svou křehkostí a citlivým zachycením rodiny, v níž každý hledá a tím neúmyslně přispívá k jejímu rozkladu. Ať už je to matka poznamenaná dávnou tragédií, dcera toužící po pozornosti otce, syn jenž se po ztrátě výsadního postavení v rodině snaží najít ztracenou rovnováhu, ale především otec posedlý mystikou slov, netušící jak svou sobeckou zaslepeností a lehce despotickým nátlakem ubližuje všem kolem sebe. Pro citlivého diváka strhující příběh, přestože vyprávěný poklidně, bez velkých gest, stojící na hereckých výkonech tradičně skvělé Juliette Binoche, Gereho, jenž nečekaně dobře ztvárnil svým způsobem nejsmutnější postavu filmu, ale především úžasné Flory Cross, jako křehké jedenáctileté Elizy, toužící po otcově pozornosti, ale současně citlivě vnímající rozpad rodiny a obětující se nakonec pro její záchranu. (30.04.2010)