Horiace pobrežie

V televizi to šlo pod jménem Pobřeží v plamenech. Je to už hodně dávno, co jsem to viděl (stejně jako většina tady), přesto si některé detaily pamatuji dodnes. To jsou u příběhů vždy plusové body. Vím, že se na surových diamantech nedrží voda a jak ulovit hada v poušti. :-) Hlavní hrdinka byla sympatická a já jí moc držel palce, když se její loď potopila, když šla pouští i když bojovala s ostatními lidmi. Kdybych to viděl dnes možná… kdyby byly… oprávněné tři hvězdy. (20.09.2016)

Vše už popsal uživatel monolog, tak není moc co dodávat. Pamatuju si, že se mi to v 11 letech strašně líbilo. Hlavní hrdinka mi připadala jako nejstatečnější žena na světě a tolik útrap na jeden život jsem do té doby nikdy neviděla. Trochu mě proto překvapil ten happyendovský konec. Ale jinak to pro mě v té době nemělo chybu. Navíc jsem se dozvěděla, že pravý diamant je po namočení do vody suchý. To je dobré vědět. 8.2.2007 (08.02.2007)

Nikdy dřív jsem tuto čtyřdílnou minisérii neviděl, teprve až nyní a proto s nostalgií v mém hodnocení nepočítejte. Celé je to straně natahované, při shlédnutí jsem musel přetáčet zdlouhavé scény, zejm. ve 2. dílu se téměř nic neděje. Hodinové putování pouští by dokázalo diváka spolehlivě uspat. Hlavní hrdinka je blbá kráva, v jednu chvíli se s tím padouchem vášnivě miluje, vzápětí ho nesnáší. Stejně tak ohledně toho jejich parchanta, nejprve si to chce nechat, pak zas že ho daruje jeho otci výměnou za doprovod k nalezišti diamantů, pak to dítě zas chce a po letech se k němu zas nezná. A že by byla kdovíjak hezká, jak ji všichni lichotí, to ani omylem. Absolutně nedotažená je zápletka s tou znásilněnou dívkou, co se pokusila o sebevraždu. Jaké z filmu plyne ponaučení? Nikdy se nenechte pokousat od majitelky diamantových dolů, pokud nechcete dostat otravu krve. 40% (23.10.2018)

Je to podle stejnojmenného románu Wilbura Smithe, který je součástí tzv. ságy rodu Courtneyů. Jedná se o klasické dobrodružné romány, jež se s přibývajícími díly stávají stále klišovitějšími, ale jejich atraktivní prostředí Jižní Afriky a míšení a střet kultur anglické, afrikánské a černošské v letech 1860-1970 je činí velmi poutavými. Pobřeží v plamenech patří k určitě těm lepším knihám Wilbura Smithe. Televizní zpracování je dobré právě kvůli své kostře, Smithovu příběhu, horší je právě tou televizní limonádovitou formou. (12.12.2012)

Dneska se mi o tom zdálo, noční můra, strááášný, proč se mi nemohlo zdát něco hezkého? Proč jsem si musel vzpomenout na tuhle strašnou pitomost, ze které jsem si trhal vlasy už jako kluk, když na to koukala maminka (podotýkám, že u posledního dílu se už neudržela ani ona neokomentovat, jak moc je to blbé). Vrah může být vrah, ale když ho miluješ, není co řešit. Konečně zabil jen pár postradatelných křováků, že by někdy projevil alespoň lítost? Netřeba, stačí asi odpustit, protože pro milovníky platí jiná pravidla než pro všechny ostatní. Z toho mi bylo ke zblití už v těch cca 13-14, kdy to běželo. Ona je to nejspíš tragédie i po ostatních stránkách, podle toho co si vybavuju, charaktery, motivace postav, všechno total schlecht, nicméně nehodnotil bych, kdyby mě tak neznechutil ten hlavní motiv. Proč, proč jsem si na to najednou z ničeho nic musel vzpomenout? (02.04.2015)