Svět kde se žebrá

Mám pro tyto stařičké filmy slabost. Tenhle byl natočený podle divadelní hry Edmunda Konráda a je to na něm znát. Hugo Haas, který filmu dominuje vede s ironií a vtipem sobě vlastním sáhodlouhé monology a ostatní mu jen přihrávají. Je to film jednoho muže. Možná toho šišlání je tam příliš, ale i tak je docela roztomilé. Doba se mění, současní žebráci by si sotva dokázali vydělat na činžovní dům. (12.01.2013)

I tenhle film si H. Haas vybral zřejmě skrz svůj sociální zájem o člověka, protože musel kolem sebe i v té době vidět hodně lidí podobných hlavní postavě. Protože nebylo tehdy v českém filmu žádoucí, zaobírat se vážnými tématy o člověku, měl především ambici pobavit diváky, tak se vše i tragické, převádělo do humorné roviny. I tenhle film je až příliš jednostrunný, záměrně postrádá povahokresbu hlavní postavy, a snaží se především navodit v divákovi příjemné pocity o optimismu postiženého člověka.***(21.10.2010) (21.10.2010)

Haas si v rolích žebráků a postaršených postav liboval. A tady se v obou polohách pořádně vyřádil. Obsahem jde o trochu kontroverzní téma, protože bagatelizuje chudobu a dá se shrnout do věty pronesené Zorkou: nejdřív mě dědeček zaklel do těch topinek a teďka, když bych mohla být šťastná, mi hází klacky pod nohy! Jenže postava despotického žebráka je mi vcelku nesympatická a místy jde znát, že je to ze strany Haase čirá exhibice. Ve svých 37 letech a na vrcholu slávy, nejspíš hledal další výzvy. Podobnou úchylkou naštěstí netrpěla  Marie Glázrová, takže se zde společně s Martou Vančurovou řadí k nejkrásnějším prodavačkám topinek v české kinematografii. Ale ani ona mě v hodnocení neobměkčí. Tato haasovina vystavená na urputném žebrákovi a jednom omylu, není tak úplně podle mého gusta. (19.06.2023)

Jedna z dalších povedených Haasovských masek (pokolikáté už?). V hlavní roli prohnaného žebráka Dostála, posléze majitele činžovního domu, byl opravdu více než vynikající. Špatné výkony však nepodali ani ostatní herci, jako Glázrová, Boháč nebo Kreuzmann, ale stejně jsem toho názoru, že zde posloužili jen jako nějaký přihrávací kompars. Hlavní postavou byl však Haasův žebrák, který zde na sebe strhl veškerou divákovu pozornost a v podstatě celý děj se točil kolem jeho osoby, která udivovala svým typickým intelektuálně srozumitelným a lehce pochopitelným humorem založeným na vkusných vtipech a brilantních odpovědích. Svojí duchaplnost, slovní zásobu a myšlenkové nuance, zde předvedl v té největší síle, i když mu v něčem nebylo až tak dobře rozumnět, poněvadž šišlal:-) Vše ostatní už daleko lépe napsal uživ. Zloděj kol. Mně tedy nezbývá než vám tento poměrně neprávem opomíjený film, vřele doporučit, shlédnout ho až do konce a hlavně si ho nadmíru užít. Stojí to fakt za to. P.S.: "A neoždibávejte mi pořád tu palmu":-) (23.11.2007)

Hlavní hrdina - Hugo Haas si poctivou žebrotou vydělal tolik, že se mohl stát majitelem činžovního domu. Teď už jen zbývá vyřešit, jak dát dohromady svou schovanku s mladým advokátem. Nakonec se přijde na to, že mladí lidé tuto pomoc ani nepotřebovali. Hugo Haas dal konverzační hře Edmonda Konráda sociálně kritický náboj ve svém ironickém duchu a pozdvihl ji tak o nějaký stupínek výše. Postavy jsou tentokrát výjimečně dobře a přesně obsazeny, pouze by snad neškodilo, kdyby se Haas ujal vedle psaní scénáře i samotné režie. V postavě žebráka-milionáře jsou plně obsaženy všechny složky Haasova herectví - vtip, ironie, sentiment a životní pravda (nebo aspoň to, co si pod ní občas představujeme). (12.01.2004)