Svět kde se žebrá

Stejné téma zvolil Hugo Hass v Americe ve filmu Jednou nohou v pekle. Film je prošpikovaný infantilními vtípky, které ovšem v podaní Hasse nepůsobí lacině, naopak fimu dodávají potřebnou lehkost a úsměvnost. Jako většina provorepublikových filmů je příběh velice jednoduchý, používají se běžná filmová klišé (chodoba, bohatství, milostný příběh ...) (15.03.2014)

I tenhle film si H. Haas vybral zřejmě skrz svůj sociální zájem o člověka, protože musel kolem sebe i v té době vidět hodně lidí podobných hlavní postavě. Protože nebylo tehdy v českém filmu žádoucí, zaobírat se vážnými tématy o člověku, měl především ambici pobavit diváky, tak se vše i tragické, převádělo do humorné roviny. I tenhle film je až příliš jednostrunný, záměrně postrádá povahokresbu hlavní postavy, a snaží se především navodit v divákovi příjemné pocity o optimismu postiženého člověka.***(21.10.2010) (21.10.2010)

Komedie splňující všechny aspekty dobré nedělní odpolední zábavy. Hugo Haas coby žebrák nažebrá těžké peníze a zakoupí dům. Na ulici potká zkrachovalého právníka, který mu po léta házel prachy do klobouku, tak se ho ze staré známosti ujme, ubytuje ho, a dá mu práci. Právník se mu ale zamiluje do dcery. Co z toho vzejde? Neprozradím, ale u těchhle filmů je to stejně vždycky předem jasné. Haasova komika zde není tak dominantní jako obvykle a jelikož na ničem jiném film nestojí, jde pouze o průměrný počin, ovšem Cikánem velmi dobře natočený. Kdyby byl Hugo zrovna ve větší formě (více nebo naopak méně našňupán), stal by se film klasikou. Takto nejspíš skončí zcela zapomenut. 70% (15.01.2012)

Jedna z dalších povedených Haasovských masek (pokolikáté už?). V hlavní roli prohnaného žebráka Dostála, posléze majitele činžovního domu, byl opravdu více než vynikající. Špatné výkony však nepodali ani ostatní herci, jako Glázrová, Boháč nebo Kreuzmann, ale stejně jsem toho názoru, že zde posloužili jen jako nějaký přihrávací kompars. Hlavní postavou byl však Haasův žebrák, který zde na sebe strhl veškerou divákovu pozornost a v podstatě celý děj se točil kolem jeho osoby, která udivovala svým typickým intelektuálně srozumitelným a lehce pochopitelným humorem založeným na vkusných vtipech a brilantních odpovědích. Svojí duchaplnost, slovní zásobu a myšlenkové nuance, zde předvedl v té největší síle, i když mu v něčem nebylo až tak dobře rozumnět, poněvadž šišlal:-) Vše ostatní už daleko lépe napsal uživ. Zloděj kol. Mně tedy nezbývá než vám tento poměrně neprávem opomíjený film, vřele doporučit, shlédnout ho až do konce a hlavně si ho nadmíru užít. Stojí to fakt za to. P.S.: "A neoždibávejte mi pořád tu palmu":-) (23.11.2007)

„Jak mně můžeš říkat maminko, na mou duši?! Di pryč, tos zbodala, ještě mně zkazíš obchod, di pryč! Bez talentu…žádnej dorost po nás nezůstane.“ Pan Dostál se věnuje žebráctví dlouho. Jenže už to není jako dřív, tedy za Rakouska-Uherska. Lidé už tolik nepřispívají, někteří kolegové jsou vysloveně neschopní a dělají mu akorát tak ostudu, to aby s tím na stará kolena snad raději sekl. Teď jen nějak investovat těžce nažebrané úspory a provdat anektovanou, topinkami provoněnou schovanku…Haas nejenže skoro nejde poznat, ale zároveň je k popukání. Ty jeho drobné, nenápadné komentáře a gesta jsou často ještě zábavnější než plnohodnotné promluvy. Sice je na vše prakticky sám, když má za jediného nahrávače palmy ničícího a peníze žádajícího doktora (toporný Boháč), ale Haas to zvládá a film táhne až k slušným 4* (a to i přes menší natahování v podobě všelijakých nedorozumění a spíš překážející romantiku). „No a nemyslíte, že advokáti jsou právě od toho, aby ten zákon obešli? Tedy, v mezích zákona, myslím.“ (22.09.2019)