Réžia:
Eva SadkováScenár:
Jiří Zdeněk NovákKamera:
Eduard LandischHudba:
Eduard Nikolajevič ArtěmjevHrajú:
Radovan Lukavský, Josef Kemr, Oldřich Kaiser, Regina Rázlová, Petr Vacek, Radan Rusev, Jaroslav Someš, Jan Novotný, Karel Houska, Karolína Kubalová, Dáša Neblechová, Eva TrunečkováObsahy(1)
Člověk, který probírá kostnatými, nedočkavými prsty kameny svítící ve špercích, je starý. Vypadá jako zrůdné, vrásčité dítě, které nemůže odtrhnout oči od nádherných hraček... "Krásné diamanty! Indické. Za císařství by jen tenhle náhrdelník stál dvakrát sto tisíc franků.. Ale teď ztrácejí diamanty na ceně." Stařec, který tu sedí v bídně zařízené světnici nad hromadou skvostů, je odborník. Rozumí tomu, na co se dívá. Rozumí tomu, co dělá... Gobseck je lichvář. Obchodník s penězi, hmotnými statky, ale také s lidskými strastmi a strachem, s nouzí a hrozbou krachu. "Nevím nic o jeho minulosti, jen to, že poznal skoro celý svět. Možná jako korzár, jako hledač pokladů, jako obchodník s otroky - bůhví," řekne o Gobseckovi jediný člověk, jehož lichvář nezařadil do své hry jako toho, kdo má být poražen - advokát Dervilla. Gobseck je ústřední postavou novely Honoré de Balzaca, kterou do televizního scénáře převedl J. Z. Novák. Inscenaci natočila v roce 1985 režisérka Eva Sadková s Josefem Kemrem v hlavní roli. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (35)
Otec Goriot je pro mne osobne velice dulezita kniha, Gobseck jako jeho pokracivani. Co rict. Kemr Gobsecka samozrejme hluboce vystihl, ale v jeho pojeti to neni ciste negativni postava. Pridal ji sobe vlastni lidstinou, ktera probublava akuratnosti postavy. Je tvrdy na druhe, aby pod jejich maskou odhaloval, "co jsme kdo za ludia". Cisarovi nove saty v pojeti Honore Balzaca - hle, clovek je nahy, cimz je vede k pokani a k nalezeni sveho skutecneho a lepsiho ja, jak se mu to povedlo u mladeho pravnika, kteremu se stal svym zpusobem otcem i vzorem. A kdyz se Gobseckovi samotnemu na chvili zatocila hlava z neuveditelneho bohatstvi, kteremu spadlo do klina, na smrtelne posteli se v nem opetovne lidstina probouzi skrze svedomi. Kemr to vsechno vsak neodehral sam, mel skvele partaky v Lukavskem, Razlove, Kaiserovi, Novotnem, kteri umoznili dokreslit jim nacrtnuty obraz.. Mihne se zde i mladicky Vacek. 8/10. ()
Kým byl Balzakův Gobseck v minulosti? Snad někým, kdo „poznal skoro celý svět. Možná jako korzár, jako hledač pokladů, jako obchodník s otroky…“ Kým je Gobseck ve skvělém podání mistra nad mistry Josefa Kemra? „Tvrdý obchodník s penězi, který se na ně dívá jako na zboží, které lze kupovat a prodávat.“ Nebo snad jen „chudák, jako každý lakomec,“ který „neměl rád nikoho, ani sebe a proto nefňuká“? Každopádně nejodpornější postavou této bravurní televizní inscenace určitě není. Tou je z mého pohledu Regina Rázlová coby hraběnka, která si tak dlouho podřezává pod sebou vlastní větev, až za to krutě zaplatí. I když i u ní platí, že "neštěstí dokáže být nejlepší učitel." PS.: Nějak nechápu, jak může zde být za autora hudby vydáván Eduard Nikolajevič Artěmjev, když v titulkách je jasně napsáno, že hudba byla vybrána z děl Ludwiga von Beethovena. Že jde o moc krásnou (zejména klavírní) hudbu, snad ani nemusím moc zdůrazňovat . ()
Jedním slovem vynikající. Asi nejeden divák si po zhlédnutí uvědomí, co je prapodstatou dobrého divadelního a filmového představení - kvalitní předloha, dobré herectví a práce režiséra. K bohatému zážitku potom opravdu stačí jen pár kostýmů, dva tři interiéry, čtyři pět skvělých herců a nepočetný štáb. Josef Kemr mistrně balancuje na hraně odpudivosti, nakonec je mu však člověk skoro až vděčný za to, jakým způsobem překází podvod vypočítavé a nevěrné hraběnky v podání R. Rázlové.... "Bohatí mají jediné životní přání - být ještě bohatšími " ()
Čas jsou peníze. Balzac dokázal téměř bezvýhradně vytvářet postavy ovládané nějakou osudovou vášní. Snad vůbec k nejlepším náleží vykreslení slizké osobnosti lichváře Gobsecka, který se zásluhou excelujícího Josefa Kemra stává také jedním z nejpůsobivějších odkazů stejnojmenné televizní dramatizace. Zahrát emocionálně odpudivou figuru, žijící v zahnívajícím pokoji nad neskutečnými poklady tak, aby v závěru vzbuzovala kromě jiného i lítost, dokáže jen velký umělec. ()
Inscenace ze zlatého fondu české televizní tvorby. Josef Kemr nikdy vlastně nehrál. Na něj se člověk dívá a vůbec mu nedochází, že to je "jen" herec - on prostě JE vždy tou postavou, ať už se jedná o senilního knížete z Čerty nejsou žerty nebo nekompromisního lichváře Gobsecka zde. Chvíli je vám odporný, chvíli ho chápete, pak se to zase několikrát otočí, ale Gobseck je prostě svůj a neústupný a divák ho musí chtě nechtě respektovat. A když ke Kemrovi přidáte Lukavského nebo Novotného, co myslíte, že z toho může vzejít? A téma? Jedno z nejaktuálnějších v jakékoli době. Prachy, prachy, prachy... ()
Reklama