Príbehy včelích medvedíkov

Krasne propracovane loutky roztancene na obrazovce prinesly usmev do mnoha rodin. Dodnes si tenhle vecernicek pamatuju a miloval jsem a dodnes miluju uvodni pisnicku. Skoda, ze dnes se uz nic podobneho nevysila ani netoci. Je to sama kyberneticka pohadka bez poselstvi. Dnesni pohadky jsou mrtve. Tato neni a vsechny dnesni pohadky prezije. Trnkovy loutky byly vlastne vsechny dokonale. Nemluvim jen o tehle pohadkove serii. (14.03.2011)

Večerníček ze všech nejlepší... humorné příběhy dvou malých čmeláčků doprovázený skvělou hudbou s vtipnými texty... Stále dokola jsem je sledoval a před spaním si pouštěl jejich příběhy na kazetách. Je to tak jednoduché až je to kouzelné a mohu říct, že se to jen tak neomrzí. *Blep*Blep* -to bych zapomněl, dabing je bezkonkurenční *Blep*. (31.05.2015)

Včelí medvídci mají velkou výhodu v tom, jak pěkně a roztomile se vyjímají na obrazovce a jak dovedně kloubí naivitu s dětskou fantazií. Dnešní dětský divák přesto ani jedno z toho moc neocení. Zrychlila se doba a včelí medvídci nezakrněli a překvapivě stíhají v akčních scénách podbarvených nějakou chytlavou písničkou opatřenou dovedně legračním textem. Josef Dvořák a spol jako zdatní vypravěči dali příběhům punc, kdy dokáží svým dovedně rozverným hlasovým projevem přiblížit kouzelný hmyzí svět, jak dětem, tak i jejich rodičům. Jde o to, jestli v záplavě dnešní obrovské konkurence tohle stačí. Jedná se však o loutkový počin z české tvůrčí dílny, který je narozdíl od zámořské konkurence absentující s podobnými seriály, v mnoha ohledech nezaměnitelný, originální a kvalitně natočený. Takže se vypravte hezky česky na českou louku plnou skotačících a zpívajících čmeláků, kteří si nechtějí svoji letitou omšelost ani trochu přiznat. 60% (26.05.2012)

"Tam, kde v noci jasně svítí světlušky, tam, kde za srdce tě berou berušky, tam, kde vesele si žijí čmeláci, tam, kde brouk si z brouka dělá legraci, tam nás dneska večer možná čekají, pojďme po špičkách a potají." Všimněte si prosím, že ani v textu znělky, v erbovním to znaku seriálu, nepadne ani zmínka o nějakých "včelích medvídcích". Čmelda a Brumda jsou přece čmeláci, jsou na svou identitu náležitě hrdí a padne-li v seriálu vůbec nějaká zmínka o včelách, je sršatě ironická a taková Mája by si ji za plástev určitě nedala. ;-) Myslím, že hlavní kouzlo toho večerníčku je právě v jeho neotřelém humoru, který vznikl do značné míry jako improvizační příspěvek Josefa Dvořáka a Pavla Zedníčka. Ani to věčné pošťuchování s Pučmeloudem nemá obvyklý charakter okázalého "trestání zla". Všichni přece víme, že i když ho čmeláci třeba zavřou "do sudu, do sudu, kde si asi nějaký čas pobudu", jak věštecky zpívá v teskném chansonu, je to spíš v rámci hesla "láska nehněvaná není milovaná". Jediný kritický osten zatnu na vrub hudebnímu skladateli (tuším, že to byl Petr Skoumal), který si pro největší hit seriálu, evergreen "Čmeláku chlupatý, už ti šlapu na paty", jaksi vypůjčil leitmotiv z Gershwinova Američana v Paříži. Na druhou stranu, Mistr by mohl být hrd a pyšen, že jeho hit tolik let po jeho smrti interpretovala taková Superstar, jakou Pučmeloud nesporně byl a je. 100% (10.01.2008)

Na políčku v jetelíčku, tam kde potok pramení, dobře je nám po tělíčku, zákonem jsme chráněni. Sosáčkama sosáme, bez přestání to samé. Do pěti, do pěti, musíme být u maminky v doupěti. /// Chvátám, chvátám, nemám chvíli klid. Já tam, já tam dávno už měl být. Né, né, né, nesnídám, nesvačím, nestihnu to, nestačím. Promiňte, vážení, mám veliké zpoždění. (11.01.2008)