Studujeme za školou

Už tenkrát se zpochybňovaly učební metody jak samotných kantorů, tak celého školství. Viděly se veliké rezervy ve způsobu jak připravit mladé lidi na život, který jim z třetiny vyplní zaměstnání. A přesto všechno, se v naší zemi našlo mnoho geniálních vědců, spisovatelů a jiných osobností. I když prošli tím stále zastaralým a kritizovaným školstvím. Netvrdím, že reforma není nutná, ale tak nějak je zřejmé, že hladový a schopný mozek ani to naše školství nepoškodí a hloupější než druzí nejsme a nikdy jsme nebyli. Film jako takový mě moc neoslovil, je plný klišé a nebýt Smolíka v netradiční roli, zapadl by v průměru. Nicméně podobná díla pro mě mají přidanou hodnotu v historickém kontextu k dnešku. Jakýkoliv film, který přiměje diváka k zamyšlení, je minimálně dobrý. (15.08.2021)

Úvodný obraz triedneho reliéfu, cez symboly zobrazujúceho spätosť priemyslu, medicíny a poľnohospodárstva, by som bez poznania kontextu švacol rovno do roku 1953 a nie do 1939. Ale keď neskôr učiteľ k žiakom zrúkne: "Mlčet! Nikdo nemá právo si něco představovat! Vy máte jen právo mlčet!", je jasné, že film poskytne priestor i výhradám k vyučovaniu. Kritický tón filmu ale zriedi učiteľské sebamrskanie v závere. Študentská veselohra tak môže skončiť rovnako, ako začala - optimistickou kolektívnou piesňou. Až tak vzdialené 50. rokom to nebolo. Tam sa vo filmoch tiež často vyskytol škodný figliar či huncút. Správne konajúci súdruhovia ho ale vždy odhalili a potrestali. Systém sa vyladil a s úsmevom na perách sa mohlo mašírovať v ústrety šťastným zajtrajškom. Tento prvorepublikový aj protektorátny film (distribučná premiéra 5. januára 1940), nesie už znaky zmeny režimu. Okrem spomenutého reliéfu, plného symbolov kolektivizmu (nákova, kladivo, dymiace fabrické komíny vzhliadajúce k symbolu medicíny podobne ako z druhej strany zväzok pšeničných klasov), portrétna obrazová výzdoba školy obsahuje len fotky sôch antických hrdinov (Diskobolos, Sofokles..). Nikde žiadny český národovec ani politik. (24.01.2021)

„Hele, ono sem prší. Podle teoretického předpokladu by sem vlastně pršet nemělo, protože sem navečer ten otvor ucpal. A prší sem.“ - „Ono sem vlastně teoreticky neprší, ona sem jen prakticky kape voda.“ Kvůli nižšímu hodnocení a srovnávání s 2 nejmenovanými školními stálicemi jsem se filmu dlouho vyhýbal. A přestože kvalitou je snímek opravdu někde trochu jinde, pořád je to sranda. Krom klasického (vděčného) školního prostředí se tu těží ještě ze střetu teorie a praxe (probuzení do reality u velkoobchodníka Vichra). Postavy možná nejsou až tak výrazné, přesto Smolík, Hrušínský, Kovařík, Kemr, Májová a další mají své momenty, hlavně první jmenovaný tu má dokonce i nějaký ten vývoj, jakkoliv se může konec zdát strašně naivní. Sem tam nechybí i nějaká ta podařená hláška, takže za mě spokojenost a solidní 4*. „Tři roky se člověk dře na obchodní akademii, nechá se týrat od kantorů, a nakonec aby tady někomu dělal nádeníka, ne?!“ - „Hochu, každý začátek je těžký. I ten Kolumbus musel začít od píky, když chtěl vynalézt to vajíčko.“ (03.11.2019)

Průměrná studentská komedie (z obchodní akademie), která snese sotva nějakého většího a vážnějšího srovnání s o mnoho úspěšnějšími studentskými komediemi, ze stejných let, od Mace Friče a Jaroslava Žáka. V některých scénách a situacích je však obě trochu kopírovala. Sami jistě víte o jaké filmy šlo? Ale i tak v některých ohledech to byl docela zajímavý a vtipný film, s dobrými (bohužel, nikdo až zas tolik nevybočoval) hereckými výkony, téměř ve všech rolích. Nejlepší byl zřejmě František Smolík, těžko přizpůsobivý profesor Vlk, dávající přednost převážně teoretickým hodinám své výuky než těm praktickým, co studenti na své prázdninové praxi spíše nepotřebovali, tomu se tedy nemohli ani naučit. Nakonec však sám poznal že se bez praxe obejít nedá. Kolik takových kantorů, propagujících tyto myšlenky a teorie i za nás ještě bylo a stále ještě je. Myšlenka filmu tedy dobrá ale mohla být ještě přesvědčivější. Další kdo stál za zmínku byl velkoobchodník Vichr představovaný Františkem Kreuzmannem ( "Neumí ani vstoupit do místnosti", "Vždyť neumí ani chodit" ). František Kovářík (prof. Pírko), byl dobrácký kantor, trochu zmatený (připomínal prof. Koďouska) ale jinak s určitým pochopením pro věc. Studentíci Rudolf Hrušínský (Karel Toman), Josef Kemr (Vašek Pelíšek), Stella Májová (Eva Vichrová, tady ve své první roli) ve skutečnosti všichni ještě náctiletí, ve filmu bych jim však tipoval tak nejméně pětadvacet, zahráli v rámci svých tehdejších mladistvých možností. Námět k tomuto filmu napsal Dr. Vojtěch Ambrož, který psal mimochodem také humoristické romány ze života studentů, podobně jako jeho souputník Jaroslav Žák. Mimo to také napsal námět k jiné velmi lidové komedii, také studentské a sice Jarčin Profesor. (17.12.2006)

"Oni umí všechno částečně, ale pořádně nic"... Tato prvorepubliková komedie ze školního prostředí mě zaujala hlavně tím, že zpracovává bohužel stále poměrně živé téma kontrastu mezi teoretickou průpravou ve škole a praxí v zaměstnání. František Smolík coby profesor Vlk alias Bivoje je vskutku nerudný člověk s nemožnými způsoby výuky. Změna, která se s ním stane ze dne na den, není sice podána úplně věrohodně, ale to lze u žánru filmové komedie do značné míry tolerovat. Z dalších rolí mě mj. zaujal František Kolařík coby roztržitý profesor. (11.02.2018)