Síť na bludičku

Kvůli této roli jsem si pana Františka Husáka zaškatulkovala mezi herce, které jsem nemusela a na které jsem si musela jen velmi pomaloučku zvykat. Prostě byl ve své roli natolik přesvědčivý, že mě děsil a nejen mě. Stále mi přebýhá mráz po zádech, když někdo v mé blízkosti náhodou řekne "Muriel". I hned si to spojím právě s touto detektivkou a samozřejmě s Františkem Husákem. (21.07.2011)

Když jsem zjistil, že se jedná o detektivku, kde se Veškrnová (tanečnice Sandy) bude plést do policejního vyšetřování, měl jsem za to, že to bude kvalitativně stejná hrůza (tj. odpad) jako Hříchy pro diváky detektivek. Nicméně po poněkud pomalém úvodu se začalo pozvolna stupňovat napětí a když si Sandy proti své vůli vyjde s vrahem, který nasadí usměvavý výraz srovnatelný jedině se starým Brůnou ze Studny majora Zemana a při tom jí řiká "Jen křič, Muriel!", jedná se opravdu o velice pěkné finále. (02.08.2016)

Ani se nedivím, že jim lezla na nervy ta písnička o Bludičce El. Ty vole tuhle sračku poslouchat každý den a ještě na to tancovat s kdejakým oslizlým borcem, tak by mě asi taky jeblo být těma ženskýma. Ne kurva to nebyly – to jsou tanečnice a Veškrnka mezi nimi. Už zase pátrala po vrahovi a už zase byla „ na ránu“. Ze začátku mě tento krimi příběh moc nebavil, ale jak se na scéně objevil Husák s tím svým až úchyláckým pohledem neustále opakující jen křič Muriel, zlepšila se v posledních minutách nejen atmosféra ale i kvalita celého filmu. Původně jsem chtěl dát podprůměrné ohodnocení, ale za něj nakonec tu třetí hvězdu přidám. (30.10.2020)

Jen křič, Muriel! Mrazivý americký thriller, kterému ani domácí kulisy neubraly na kráse. Atmosféra vyhnaná na ostří nože, svádivé prostředí velkoměstské tančírny a nezapomenutelný František Husák v roli chladnokrevného vraha. Jinak film z období, kdy Dagmar Veškrnová ještě mohla bez problémů ukazovat leccos ze svých půvabů celému národu. (30.06.2016)

Někdy se ty lokální adaptace americké krimi tvorby dost povedly, viz Panenka téhož Jaroslava Dudka. V tomhle případě si ale tvůrci vybrali slabší chvilku, minimálně v porovnání s velmi napínavou předlohou Tančící detektiv Williama Irishe (pseudonym Cornella Woolriche, u nás vyšlo ve sbírce Bez motivu), s hodně sympatickou hlavní hrdinkou. Problém je už výběr její představitelky. Ginger z povídky (zde přejmenovaná na Sandy) sice mluví jako dlaždič, ale není blbá a má srdce na správném místě. Dáša hradní Krnová je ovšem všechno jen ne sympatická a ten její unylý opruzený ksicht leze na nervy. Ani Kodet jako detektiv Balleister mi moc neseděl, byl na to příliš seladónský. Ostatní role jsou obsazené celkem dobře, Husák jako Fred je správně slizký, samozřejmě Kopecký je herecky třída a nezapomeňme ani na Bohdanovou, ale celkově tahle adaptace oproti předloze hodně ztrácí na napětí i na schopnosti přiblížit postavy (romantický happy end zde třeba úplně chybí). Je to škoda, protože právě Panenka ukázala, že když se to vezme za správný konec, malý rozpočet a nedostupnost prostředí, ve kterém se  příběh odehrává, vůbec není na škodu. Dávám trochu z nostalgie za tři, ale šlo to mnohem líp. (05.02.2024)