Příklady táhnou

Prozření jedné autoritativní a staromódní babičky trpící předsudky vůči všemu novému, má v sobě jakýsi odkaz národní soudržnosti. Oslava trampingu jako ryze české záležitosti i Tyršova filosofie pohybu a cvičení. To vše v poklidném, uvolněném herectví, kterému se vyhýbá klasický přehnaný humor, či celkový projev zúčastněných (herecky vyklidněná Nataša je docela vzácnost). I trampující dvojice je daleko věrohodnější, když představují místo gymnazistů vysokoškoláky. Lehká (roztomilá) naivita - patnáctiletá žába zjišťující pravdu o početí - trošku předpověditelný děj, ale i hromada legrace "to je jak to hrají ti dva blázni, jeden se jmenuje ping a druhý pong" krásné exteriéry i študentská mluva "prosím, boule obecná". V počátcích nejtěžších dob českého národa vznikaly filmy, národ stmelující."To že je celý svět, to není svět, ale blázinec" - "No a není dnešní svět jeden velký blázinec?" (18.01.2015)

Jedna ze známějších pamětnických veseloher, tentokrát s určitou zvláštní dávkou nostalgie po vlastním mládí, starých časech a s hřejivým poselstvím o tom jak je mladý duch - nebo alespoň pochopení pro ty, kteří jím oplývají - důležitý i ve zralém věku. Bez paní Naskové by to nemohlo fungovat - lepší obsazení pro noblesu vyzařující a respekt budící Dámu uprostřed podzimu života nebylo možné sehnat. Je to sice naivní a předvídatelné, ale výtečně provedené. Jen myšlenka dnešního diváka na to jak daleko jsme se jako společnost posunuli a co jsme cestou zapomněli nebo rovnou odvrhli jako přežité, je poněkud truchlivá... Pojďme to moderně uzavřít tím, že jde o bez zbytečného patosu a laciných emocí fungující "feel-good" film. 80% (23.02.2014)

Staré české filmy jsou postaveny na hereckém přehrávání, a dokonce je to většinou jedině ku prospěchu věci, ovšem v tomhle filmu to zejména Strejka s Májovou silně přeťápli. Kdyby jim aspoň autoři napsali nějaký vtipný text, ale to né, oba žvatlají jak pětileté děti, což není nejlepší přirovnání, protože děti většinou mluví velice chytře a promyšleně, spíš mluví jako lidi, co si myslí, jak jsou neskutečně vtipní a přitom jsou neskutečně trapní. To zase byla věta, ach jo. No a tuto rozjuchanou (skoro) ústřední dvojici nevyváží ani tradičně velice úsporný styl Naskové, která většinou jen tak stojí na scéně jako (velmi silný) sloup a udělá tak v průměru dvě gesta za minutu. Zvláště její úlek (pomalu daná ruka před pusu a ochotnicky vytřeštěný zrak a hlasitý nádech) by se mohl vyučovat na DAMU, totiž v tom smyslu, jak se tato emoce určitě hrát nemá. (25.05.2013)

Růžena Nasková v roli staromódní babičky, která se s výdobytky moderní doby, jako je třeba trampování nehodlá smířit. Okolnosti ji však donutí, aby svoje přesvědčení změnila a posléze si uvědomila, že stáří má zůstat tam kde je, avšak mělo by pochopit mládí a jeho pokrokovou dobu. Příjemná a milá veselohra, na kterou se vždycky rád podívám. Stanislav Neumann v roli komorníka je jako vždy groteskně trhlý, žeru ty jeho role kdekoliv :). Trošku mě vadily postsynchrony, které občas zněly jak z nějaké garáže, ale v té době tomu bývalo zvykem. Hodně mě ještě pobavila scéna, kdy mladí jedou na řece na pramici a mají sebou gramofon a poslouchají šlágr "Život je krásný", inu trampové bez gramofonu by nebyli žádní trampové :D. (21.02.2021)

Divadelní hru Jana Snížka převedli do filmového scénáře Josef Neuberg a Jarka Mottl. Jednoduchý příběh mě dostává svou pohodovou, milou polohou a velice slušivým herectvím. Sledování proměn chování konzervativní starší dámy Růženy Bártové (přesvědčivá Růžena Nasková) je kouzelné. Scénky s uvzdychaným (nebo popíjejícím) služebnictvem, s vnučkami (naivní Stella Májová a tradičně okouzlující Naška Gollová), s trampy – kutily (Richard Strejka) a zachránci (Antonín Novotný) a padouchem (Jan Pivec) jsou milé. Příjemné je i jazykové zpestření. A pěkný motiv rádia. Natáčeno v Ratajích nad Sázavou a v Břežanech. (30.11.2009)