Jatka č. 5

Mám Vonneguta opravdu rád. V knihách. Ze všech pokusů převést jeho díla na filmové plátno se mi ovšem potvrzuje všeobecné a i moje mínění, že to prostě adekvátně nejde. To, co má v knize hloubku o několika vrstvách, se zde mění v těžko srozumitelnou a při sledování nepříjemnou tříšť obrazů, mezi nimiž chybí tmel. Ten zřejmě může dodat jen kniha, film toho patrně opravdu není schopen. (18.05.2011)

Vonnegut to se čtenářem uměl. I z vážných situací dokázal vytěžit maximum černého humoru jeho vlastnímu a to se promítá i ve filmové adaptaci jeho nejslavnějšího románu. Hlavní hrdina tu tak "trochu" cestuje časem, až se v tom nepozorný divák muže po pár desítkách minut začít ztrácet. Určité "výlety" jsou slabší, nicméně retrospektivní příběh z války je naprosto parádní a slabší místa tak plně nahrazuje. Slaughterhouse-Five jsou poměrně těžkým filmem vyžadujícím tu správnou náladu, ale když ta jednou nastane a film si pustíte či promítnete, nebudete litovat. (26.10.2009)

Zvlastni film. Nejde tak ani o to, ze to je mix sci-fi, cerny komedie, drama, valecnyho filmu a buhvi ceho jeste, tady jde spis o styl natoceni. Kde se neustale ruzny etapy zivota hlavniho hrdiny stridaj, takze je zenatej, najednou skok a je mladej ve valce a zase skok a zase a tak furt az do konce filmu. Film je proste jen nasekanej nahodnej sled scen, ktery ale na sebe prekvapive docela slusne navazujou, at uz co se tyka toho, ze postupne se odvypravi celej jeho zivot, tak ruzny provazani scen (vojaci rvou - tleskaj mu k prevzeti ceny). Akorat jsem teda nepochopil, jestli se mu to jen zda nebo vzpomina a jaka je teda pritomnost a nebo jestli skutecne lita v case, ale o to tu nejde, tady je to hlavne o skvely atmosfere a zajimavym pribehu. (11.10.2009)

Čekala jsem, že to dopadne mnohem hůř. Snídaně šampionů byla pro mne hrůza. Jatka č. 5 jsou myslím přijatelné i pro diváky, kteří předlohu neznají. Knihu jsem četla dávno, takže jsem shovívavější k nedostatkům a film jsem si užila. Dost mě překvapilo, když jsem ve filmu poznala lokace z místa mého bydliště :-) Drážďanská jatka jsou natočena v Holešovické tržnici ( také bývalá jatka ) a jsou zde i jiná pražská zákoutí. Po skončení jsem si přečetla, že za kamerou stál Miroslav Ondříček. (04.11.2012)

To prepínanie deja medzi rôznymi obdobiami bolo šialené, ale stále bolo zaujímavé, keď sa dej a priebeh života objasňoval primerane pomaly. Horší pocit som mal už po únose na cudziu planétu, to som sa cítil ako po prepnutí na iný film. Práve to očakávané sci-fi mi dojem z filmu pokazilo. –––– Drážďany spojenci nebombardují, není to vojenský cíl. Tam budeme v bezpečí. (03.11.2019)