Tokijští kmotři

Viděno v rámci Anime-Planet Secret Santa 2020. Naprostá trefa do černého. Bez diskuze se jedná o nejsrozumitelnějšího a díky tomu tak nejpřístupnějšího Satoshiho Kona, ale jeho rukopis, hravost a především úchvatná animace zůstávají. Celý film je výběrem tématu už z principu smutný, ale zároveň je i neskutečně optimistický a kouzelný a dokázal mě jak rozesmát, tak rozplakat a také překvapit všemi svými zvraty. To nejlepší na něm jsou ale prokreslené, velice lidské postavy. Krásný, opravdu moc krásný film. 9/10 (20.12.2020)

Ač k té myšlence název svádí, nejedná se v Kmotrech o mafii (a když, tak okrajově), ale o trojici východních „mudrců“, přesněji tedy tokijských bezdomovců, přičemž Jezule nenajdou v chlévě, nýbrž v odpadcích. Příběh je to převelice tklivý se zapeklitou motanicí zápletky, naštěstí se ale nesnaží podojit naše slzné váčky přes míru — je totiž protkaný cynickým a neuctivým humorem. Neuctivě se tvůrci chovají i ke vzhledu svých postaviček, jež na klasicky krásném anime pozadí tvoří skoro reálné panoptikum, jež se svým vzhledem rozhodně nesnaží zavděčit. Zpočátku jsem byl mírně rozpačitý, ale to se srovnalo a ve finále jsem příběh bezdomovce, homouše, utečence a nalezence musel zařadit mezi ty skvělé. (19.09.2011)

Je to celkom dobrá animovaná komediálne ladená dráma. Má pomerne dobrý príbeh o trojici bezdomovcov, ktorí z rôznych dôvodov trávia svoj život na ulici, ale keď na štedrý deň nájdu v odpadkoch dieťa, ktorého sa jeho matka vzdala, rozhodnú sa urobiť všetko preto, aby ju našli. A tak sa vydávajú na cestu, počas ktorej prežívajú rôzne dobrodružstvá a navyše majú možnosť ovplyvniť aj svoje nešťastné životy. Spracovanie je celkom slušné, síce ma trochu mrzí, že si režisér, tvorca niekoľkých výnimočných filmov vybral práve takúto zápletku, ktorá prakticky ani neponúka výraznejší potenciál pre nezabudnuteľné dielo, ale aj tak to dopadlo celkom dobre. Všetky tri postavy sú dostatočne zaujímavé a hlavne medzi nimi skvelo funguje chémia, takže ten rodinný vzťah som im aj veril a ich spoločné scény sa mi páčili. Časom sa síce rozdelia, takže tento klad vypadáva, čo je škoda, ale zase väčší priestor dostáva samotný príbeh, ktorý ponúkne viacero zaujímavých situácií, navyše aj všetky tri postavy samostatne prežívajú rôzne zaujímavé situácie a dá sa s nimi lepšie zoznámiť a tak to celkom vynahradzuje. A tiež to má aj tú správnu vianočnú atmosféru, či už obdobím, ale hlavne hodnotami. A tak až na pár slabších chvíľ ma to prakticky celý čas bavilo. Sadlo mi to aj po stránke žánrov, je to očakávane vyrovnaná kombinácia komédie a drámy, pričom komédia má väčší priestor hlavne v prvej polovici a dráma zase v druhej. Čo sa týka postáv, celé hlavné trio mi prišlo úplne ideálne, ale najviac vyniká predsa len transsexuál, ktorý tomu dodáva humor, inak sa už jedná skôr o také epizódne postavy, takže tu nemám problém. Nesklame ani animácia, ktorá je možno trochu iná, než by som od filmu s podobnou zápletkou očakával, ale vzhľadom na tvorbu režiséra ma neprekvapuje a vyhovovala mi. Takže filmy ako Paprika alebo Perfect blue sú len predsa úplne iná úroveň, ale ani Tokyo godfathers určite nie je zlé, príjemné anime, ale skôr len na jedno pozretie. 65% (17.07.2014)

Tak tohle mě zklamalo. Příběh sám o sobě to je hezký, ale je v něm až moc náhod (a tím až moc chápejte fakt hodně) a to, že se to celé odehrává o vánočních svátcích, je strašný kýč. Spojení dramatu a komedie se Konovi naprosto dokonale povedlo v Herečce tisíciletí, ale tady to vůbec nešlo dohromady. Jako jo, pobavil jsem se a párkrát i zasmál nahlas, ale ve spojení s tím dramatickým příběhem to nešlo dohromady. Nakonec z toho nebylo ani pořádné drama, ani pořádná komedie, ani nic mezi. Animace mi tady moc nesedla a celkově mě celý ten film spíš nudil. Ale jo, ten příběh je zajímavý, nějaké silnější scény tady jsou, ale celkově mě ten film dost minul. Přitom ostatní filmy Satoši Kona mám fakt rád, hlavně Perfect Blue a Herečku tisíciletí, ale Tokijští kmotři mě neoslovili a víc jak slabé 3* jim dát nemůžu. (18.03.2020)

Na první pohled to vypadá, že Satoshi Kon natočil další typický vánoční příběh o lidech, kteří, ač jsou bez domova, mrznou a hladoví, mají srdce stále na pravém místě. Jenže Tokijští kmotři určitě nejsou tím nevinným filmem pro celou rodinu, Satoshi Kon je jedním z těch, kteří se snaží vyvrátit nesmyslnou pověru, že animovaný film musí být určen jen těm nejmenším. Menší děti bych k obrazovce určitě nelákala. Nenajdete v něm totiž tančící zvířátka a černobílé schematické postavy. Připravte se spíše na notnou dávku hořce černého humoru, rozporuplné postavy a závažná témata dnešní společnosti. Ti, co alespoň trochu znají japonskou kinematografii (a obzvlášť anime), nebudou překvapeni, když napíšu, že i přesto je Konův snímek milým pohlazením. 4 a ½* (13.09.2006)