Má je pomsta

Zničující sled bezvýsledné krutosti a násilí, který na náladě zrovna dvakrát nepřidá. Ačkoli podobné filmy chovám celkem v oblibě, tento mě moc neoslovil. Film mi přišel ne příliš dobře natočený - nesedla mi kamera, herci ani překomplikovaný scénář, jako by všechno neslo jakýsi nevalný punc jisté amatéřiny. Za mě slabé 3 hvězdy, Park Chan-wook je podle všeho prostě magor. (30.11.2013)

Je to celkom dobrý thriller od Park Chan-Wooka. Má výborný príbeh o hluchonemom mužovi, ktorý chce za každú cenu zachrániť svoju sestru tým, že získa peniaze na transplantáciu a keď mu jeho hlavná šanca, získať peniaze od priekupníkov s orgánmi nevyjde, miesto toho ho zneužijú, spolu s priateľkou sa rozhodne pre radikálne riešenie, únos dievčaťa, za ktoré má dostať výkupné, ale nič nevyjde tak, ako má a všetkým to prinesie len problémy. Spracovanie pôsobí dosť zaujímavo, ale nie je úplne ideálne. Týka sa to hlavne prvej polovice, síce zoznámi s postavami a dá sa na ňu bez problémov pozerať, ale má pomalé tempo a dej ešte nepôsobí až tak zaujímavo. Ale v druhej polovici sa to výrazne vylepší, síce tempo je stále rovnaké, ale dej už skutočne zaujme, hlavne pre tento originálny pohľad na pomstu, kde ani záporáci nie sú vlastne skutoční záporáci, každý má na svoje konanie dostatočné dôvody a pomstiť sa chcú všetci, čo o niečo prišli, takže fandiť sa dá všetkým dôležitým postavám. A k tomu ten veľmi zaujímavý záver, ktorý z pomsty urobí kruh, ktorý nemá koniec. Samotného násilia tu moc nie je, ale zase pôsobí reálne a aj celkom drsne, hlavne celá scéna pomsty hluchonemého je perfektná. Herecké obsadenie je výborné, obzvlášť hlavné mužské duo Song Kang-ho a Sin Ha-gyun a k tomu poteší aj Bae Du-na. Réžia nepôsobí až tak zaujímavo, akú Park Chan-wook predvádza väčšinou, ale aj tak je to stále vysoká kvalita a podobne je na tom aj technická stránka. Z tejto Parkovej trilógie pomsty ma Sympathy for Mr. vengeance zaujal najmenej, hlavne kvôli slabšej prvej polovici, ale aj tak je to stále dostatočne originálny a zaujímavý film. 76% (05.04.2012)

Asi hlavné ponaučenie a dojem, ktorý si môžme z filmu odniesť je fakt, že násilie plodí ďalšie násilie a že všetko to násilie speje k vlastnej záhube (pokiaľ sa človek nespamätá). Scenár nie je jednoduchý, je pekne vyskladaný, pričom k jednotlivým, hlavným bodom príbehovej linky sa divák nedostane priamo, ale okľukou cez more ďalších vedľajších postáv, ktoré aj keď sa na prvý pohľad zdá, že sú nepodstatné, zásadne ovplyvňujú ďalšie smerovanie deja. Skrátka, výborný scenár, výborná réžia. Celkovo však na mňa film päťhviezdičkovo nezapôsobil, neviem ani bližšie vysvetliť prečo, je to len o pocite a subjektívnom vnímaní. Možno je to tým, že som nepriľnul k postavám. 75/100 (15.12.2014)

Pan Pomsta je prvním, ale co jest většinou nezvyklé, nejslabším dílem Chan-wook Parkovi trilogie. Je totiž neuvěřitelné, jak Chan-wook Park dokázal behěm tří let vyspět a vypilovat svůj filmařský i tvůrčí um. Pan Pomsta se ve svém průběhu dost vleče na drama vlně, kdy si autor pomáhá budovat depresivní atmosféru scénáristickýma berličkama jako jsou smrtelná nemoc, hlochoněmej, sebevražda, bezdomovec, nešťastná smrt děcka, atd., což potom logicky vyvolává reakce postav, jež spějí k řádně prokrvenému finále. To se sice dostaví, na "úvod" (série) je v pořádku, je pěkně drsné, ale ve vztahu k následujícím dílům je super, že si Park nechal pár es v rukávu. Jelikož chci-li být úplně spravedlivý vůči trilogii, dávám trochu přes zuby silné trojhvězdí. 69% Ale ne, beru zpět a zvyšuju na 70%, protože trojku dávám kde jaké hovadině, a tohle bylo prostě lepší. (27.05.2014)

Nejprve jsem viděl následující dva díly Parkovy volné trilogie a od úvodního snímku jsem tedy asi čekal něco jiného. Zatímco Oldboy se odehrává v drasticky rychlém tempu a ze Sympathy for lady Vengeance mi utkvěl lehce satirický, cynický, ale taky svižný rytmus, tak ze Sympathy for Mr. Vengeance si budu pamatovat pomalé jízdy kamerou a lehce rozvleklý děj. Je tu několik perfektně komponovaných scén (scéna, kdy dívka utrpením sténá a několik mladíku si to za stěnou vykládá zcela jinak je asi nejlepším příkladem). Často mi ale přišlo, že stylistická dokonalost obrazu naprosto přebíjí to, co by mělo diváka vtáhnout do příběhu. Ve srovnání s filmy třeba Tonyho Scotta však Park volí neúměrně pomalé tempo, které se pak, alespoň pro mne, stalo do jisté míry zkouškou mé hranice únavy. (23.10.2007)