Nicholas G. Winton - Sila ľudskosti

Říkla jsem si na co nás to ze školy táhnou? Němel jsem slov...strhujíci a dojemný dokument o lidskosti a odvaze jednoho mladého angličana za 2. světové války. Asi neni moc filmu, natož dokumentů!!!, které by dokázaly utišit našlapany kino sál a zaroveň hodně z nich rozbrečet. Vic nemam co dodat, paráda... (28.01.2009)

klaním se tomuto muži, který zachránil téměř 700 dětí a přišlo mu to tak samozřejmé, že to ani nikomu neřekl....a ani ta nejdojemnější scéna ze všech holywoodských scén nemůže být dojemnější než, když všechny ty ,,děti,, vstanou.....Ještěže se mu alespoň po tolika letech dostalo poděkování. On je neuvěřitelnej - 101 let, plnej síly a lidi chodí a děkujou mu a on na to kouká jako blázen a říká: ,,vždyť jsem nic zvláštního neudělal,, (10.10.2010)

Přestože za války bylo mnoho dalších lidí, které zachránili či pomohli zachránit lidské životy (Wallenberg, Pesev, Schindler aj.), je příběh Nicholase Wintona výjimečný. Winton nebyl členem žádné skupiny, zmocněnec vlády, bojovníkem za lidská práva, atašé či vlivný podnikatel aj. Z tohoto pohledu jde o "prostého" člověka, jemuž "pouze" nebyl lhostejný osud dětí v Československu těsně před zahájením druhé světové války, a to až při celkem náhodné návštěvě Prahy v roce 1938. Vnímám dokument v základních dvou rovinách - z pohledu příkladného, hluboce lidského, nezištného a skromného přístupu a chování jednoho člověka, který se rozhodl nečekat, až někdo něco udělá a vzal osud téměř 700 dětí do svých rukou. Současně je obžalobou zbytku světa, který odmítl přijmout děti z okupovaného Československa a tento čin bezesporu patří k nejtemnějším skvrnám 20. století. Pouze Británie a Švédsko poskytly svou pomoc. Například USA odmítlo přijmout uprchlíky s odkazem na dané kvóty. Skutečností byly blížící se volby, ve kterých chtěl Roosevelt uspět, ale dobře věděl o protižidovských náladách u amerického obyvatelstva a nechtěl tak zmařit své politické cíle. Je tohle lidskost? Druhou rovinou je pohled rodiče, který je schopen pochopit pouze ten, kdo má malé děti. Tato část dokumentu mě hluboce zasáhla. Neumím si představit, že bych zítra odpoledne měl vzít svou téměř dvouletou holčičku, posadit ji do vlaku s vědomím, že ji již nikdy neuvidím a doufat, že někde v dáli bude někdo, kdo se o ni bude starat, je pro mě i v této naštěstí teoretické rovině jednoznačně nepředstavitelná. Co museli prožívat rodiče na Wilsonově nádraží, muselo být peklo na druhou. Fakt, že až v roce 1988 vyšel celkem náhodou čin Nicholase Wintona "z půdy na světlo" (1938 - 1988), neboť on o tom neřekl ani své manželce, na mě rovněž velmi zapůsobil a upevnil mě v jednoznačné nezištnosti a čistotě jeho činů. Věřím, že až se naplní čas Nicholase Wintona, nasedne na svůj poslední vlak a pojede nejkratší cestou rovnou do nebe. Zpracování dokumentu mě sice vysloveně neoslovilo, ale o to vůbec nejde. Tady jde o obsah, nikoli o formu. (04.09.2009)

Úžasný dokumentární film o síle lásky, lidskosti a slušnosti. Myslím, že to co udělal pan Nicholas Winton, nebude nikdy dostatečně oceněno a krásnou odměnou pro něj byla jeho dlouhověkost. Velice dobře byla zvolena i dvojice českých herců, která pořad provází českým komentářem, pan Josef Abrhám a paní Libuše Šafránková (20.10.2016)

Tento dokument se prostě musel udělat, aby informoval o tomhle vyjimečnym chlápkovi. Ale je to spíš povinnost než umění - udělat dokument o někom, kdo je tak vyjimečnej chlápek. Z hlediska dokumentárního to je průměrná záležitost, ale jinak má tenhle vyjimečnej chlápek můj respekt a uznání, minimálně za 4 hvězdy... (03.07.2013)