Haibane renmei

Padla na mě z toho seriálu zvláštní něha a ne a ne se pustit. Nikdy bych si nepomyslel, že si mě může něco tak obskurního jako líně plynoucí, filosofující anime o hledání spásy získat. Ale stalo se. Často jsem sice zíval a těžko jsem snášel nepoměr mezi množstvím otázek a nedostatkem odpovědí, ale přece se mi to líbilo. Byť tato minisérie vznikla v Japonsku, je v ní mnoho s křesťanstvím rezonujících motivů: pozoruhodný se mi zdál zejména důraz na přednost lásky přijímané před tou dávanou. Nemůže milovat, kdo se nenechá milovat. To platí pro svět Haibane a pro katolictví jakbysmet.. Duchovně tedy tento produkt vzdálených ostrovů, řekl bych, neškodí, spíše zušlechťuje. (21.07.2011)

Fantasy příběh se dá napsat různě. Můžete nejdřív vymyslet poutavý děj a zasadit ho do nějakého světa, nebo to uděláte naopak, vymyslíte si svět jako první a až potom do něj šoupnete nějaký ten příběh. Tomokazu Tokoro se očividně vydal tou druhou cestou. Mystický svět Šedokřídlých je vymyšlený opravdu precizně a poutavě, to se rozhodně nedá popřít, problém je ovšem s příběhem. Režisér se totiž do svého světa nejspíš zamiloval natolik, že v prvních sedmi dílech (z třinácti!!!) se s nějakou pevnější hlavní dějovou linkou takřka nesetkáte. Tokoro vás totiž celou dobu jen protahuje po jednotlivých částech svého světa, ukazuje vám tohle a támhle to, všichni jsou na sebe strašně hodní a říkají si jak se mají rádi... A to má být jako zábava? Pár dílů se to ještě snést dá, ale když si uvědomíte, že ani po tom pátém se vlastně příběh ještě nikam neposunul, je to už opravdu otrava. Tak od toho sedmého dílu se sice zápletka začne trochu rozjíždět, ale pokaždé se vždy jen něco nakousne a poté to nedotažením do konce vyšumí do ztracena. Poslední díl je sice na 5*, ale díky nudné a unylé cestě k němu to už na víc než 3 a 1/2 * Haibane dotáhnout nedokáže. (10.07.2007)

Nádherně animovaná, lehce poetická, a lehce nudná pohádka o kouzelně roztomilých šedokřídlých a jejich všedním životě, takový je Haibene renmei od samého počátku. První polovinu jsem se díval s lehkým zájmem, ale nedokázal jsem se přinutit k emocionálnímu ponoření se mezi fantaskní postavičky... jen racionálně jsem tušil, resp. doufal v lehkými náznaky uvozené ponoření se do větší hloubky... nahrazení roztomilé zábavnosti temnější melancholií... a dočkal jsem se, byť jen velmi pozvolna. Až čekání na vlak, v tichu a osamění, mě konečně uneslo tam kam dokáže jen opravdové umělecké dílo - až na dno mé duše. 9/10 (18.08.2008)

Tohle patří do zlatého fondu, anime jako žádné jiné, úžasná kresba postav, animace, hudba která mě dohání někdy k slzám( a svého času jsem ji poslouchal neustále Koh Otani prostě umí, moje první setkání s ním), skvělý opening i ending. A hlavně příběh a poselství celého seriálu. Přimlouvám se za názor, že by jsme to neměli interpretovat v duchu křesťanství a Petrarky. V Haibane Renmei běží o něco jiného. Federace šerokřídlých mě dostala, ačkoliv jsem byl varován "nic se tam neděje" musíš nad tím přemýšlet. (30.12.2008)

Haibane renmei je silné v okamžicích, kdy brnká na vážnou strunu, ale jeho slabostí jsou pasáže, ve kterých pozorujeme poklidný život obyvatel Starého domova a přilehlého městečka. Mezi ty se řadí hlavně úvodní díly, které mají za úkol seznámit nás se světem ve kterém žijou Šedokřídlí a samozřejmě nám mají dát poklady pro poznání jednotlivých postav. Bohužel většina jich je v seriálu jen do počtu, jsou zbytečně představeny v samostatném dílu, ačkoliv už dále v seriálu nemají téměř žádnou roli. Tohle seznamování je bohužel poněkud zdlouhavé a monotónní, navíc ty méně důležité postavy nejsou vůbec zajímavé (nejméně asi Nemu), vztahy mezi nimi taky ve většině případech leží pouze na principu "buďme na sebe milí", ale opravdové pouto je snad jen mezi Reki a Rakkou. (17.07.2008)