Kedysi dávno

Superman a Doktorka Quinnová v lásce napříč časem... Když jsem dokoukal anglofonní sedmdesátky, napadlo mě projít si systematicky osmdesátkové scifárny. Některé jsem neviděl 15, 20 let, některé nikdy. Kdysi dávno ale za to nestálo. Mladý dramatik se v roce 1980 zakouká do obrazu herečky z roku 1912 a rozhodne se vydat časem za ní. Jak? Inu prostě se hodně soustředí a za pomocí sugesce se mu to povede, což je asi nejpitomější cestování časem jaké jsem kdy viděl a jediné sci-fi ve filmu. Zbytek je těžkotonážní, kýčovitá červená knihovna padající někam na úroveň Danielle Steelové. Láska na celý život vzniklá za jedno odpoledne, nepřející manažer i na ruku zhášející lampičku (teda svíčku) před sexem dojde. 2* za sympatické herce a konec později vykradený v Titanicu, ale jinak pekelný kýč a děsivá nuda. (23.11.2023)

Láska skrze čas. Divadelní autor je po oslavě nově uvedené hry navštíven neznámou starší dámou, která mu předá hodinky. Jeho následující tvůrčí krize ho zavede do majestátního hotelu v jehož útrobách najde historickou místnost s nejznámějšími osobnostmi, které hotel navštívili. Je uchvácen fotkou neznámé ženy, kterou brzy pozná jako dárkyni hodinek. Příjemný a pomalý milostný příběh, v kterém čas neovlivní velikost lásky, mezi dvěma lidmi. Dobře odvedená práce od první do poslední minuty, která však vedle tématu jen stěží měla větší potenciál. Kdo do teď neznal Rachmaninova, už na něj nezapomene. (11.07.2010)

Na tohle si matně pamatuju z Novy z cca. roku 2000. Ne, že by mě to nadchlo, ale bylo na tom něco zajímavýho. Až teď, po letech, jsem zjistil, že hlavní představitelé jsou filmový Superman a Solitaire-Quinnová. Samozřejmě, že je to těžkej slaďák od začátku až do konce, a tomu je podřízený vše, včetně logiky (cestování časem pomocí sugesce mě rozsekalo). Žádný zázrak se nekoná. Ale i tak to překonává velkou část superpopulárních áčkových slaďáků vznikajících od poloviny 90. let. Plus hvězdička navíc za hudbu Johna Barryho. (20.01.2020)

Láska, která překoná i čas. Viděla jsem tenhle film "kdysi dávno" a vím, že už tehdy na mě zapůsobil silnou atmosférou. Náhodně jsem si ho teď vybavila, dohledala a skoukla znovu a musím říct, že ten účinek se nezměnil. Cestování v čase by mohlo být vyřešeno vtipněji a i nepřející manažer mladé herečky na mě působil tak nějak vnuceně, jen aby tam prostě byla nějaká překážka mezi dvěma osudově zamilovanými. Ale odpustila bych cokoli výměnou za neodolatelný chlapecký šarm Christophera Reeve a křehkou krásu Jane Seymour (historické kostýmy jsou patrně jejím osudem a v šatech, které zde nosí vypadá skutečně jako éterická bytost z jiných času, stačí se dotknout a rozplyne se..). Film plyne pomalu, ale kam spěchat, já se v roce 1912 cítila neobyčejně příjemně... (28.01.2011)

Romantická sci-fi ( fantasy ? ), ktorú z môjho pohľadu topí spôsob cestovania v čase. Naozaj uverí niekto, že sa dá silnou myšlienkou na miesto a čas v minulosti, preniesť do nej svoje telo? Wau! Ako romanca, však príde snímok ako silnejší a pre sentimentálne diváčky to môže byť naozaj TEN láskyplný príbeh. (09.09.2017)