Barva granátového jablka
Cvět granata
The Color of Pomegranates
The Colour of Pomegranates
Réžia:
Sergej ParadžanovScenár:
Sergej ParadžanovKamera:
Suren ShakhbazyanHudba:
Tigran MansurjanObsahy(1)
Barva granátového jablka se svým pojetím nepodobala ničemu, co bylo do té doby v zemích bývalého Sovětského svazu natočeno. Film o arménském básníkovi osmnáctého století jménem Sajat-Nova se radikálně rozešel s tradicí životopisných filmů. Ve statických, plošných obrazech se po vzoru perských miniatur a křesťanských ikon odvíjí básníkův život od jeho narození až po smrt v klášteře. Snímek je rozdělen do osmi kapitol. V úvodu vidíme básníka coby chlapce obklopeného bezpočtem knih a rukopisů, jejichž stránky obrací vítr. Básník se dostává ke dvoru, potkává múzu poezie, jež se stane jeho milenkou. Jako mnich v kostele vyzdobeném freskami prosí svou múzu o rozhřešení. Dále ho vidíme v rodinném kruhu a konečně vizi jeho smrti. Závěr se vztahuje k zavraždění básníka perskými dobyvateli před tbiliskou katedrálou roku 1795. U oficiálních kruhů vyvolala Barva granátového jablka značnou nevoli. Prominentní režisér Sergej Jutkevič provedl v rámci větší srozumitelnosti některé úpravy, ale i tato druhá verze byla sovětskou distribucí sabotována. V příštích letech byl Sergej Paradžanov opakovaně vězněn, sedmnáct let mu nebylo dovoleno režírovat filmy. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (63)
Můj druhý dnešní Paradžanov. Bohužel se naplnily mé nejčernější představy. Stále jej uznávám jako režiséra, který má své pevné místo v kinematografii takřka jisté, avšak to není důvod, abych bezhlavě adorovala jeho filmy, když s nimi, tedy hlavně s tímto, mám zásadní problém. Vidět něco podobného v divadle, budiž. Nebyla bych nadšená, ale zřejmě ani znuděná k smrti. Tady je to jiné. Co z toho, že jsou to vizuální orgie a spousta nápadů, které v době svého uvedení byly v sovětském filmu nové a zajímavé, když je to tak nudné a o ničem. I ten náboženský zpěv mi už za oněch 80 minut lezl krkem. Citáty byly zajímavé a k zamyšlení, ale hledat význam v celém filmu jsem už neměla sílu. ()
Tenhle film je pro mě nehodnotitelný - obrazově samozřejmě podmanivý a fascinující a nádherně barevný, ale obsahově jsem se prakticky nebyla schopna chytit. Jedná se o filmovou poezii, pro mě naprosto neprostupnou, protože Sajata Novu znám tak maximálně podle jména a nikoli podle veršů - vrstvení symbolů a metafor pro mě nemělo žádný větší význam. Takže pardon pane Sergeji, snad příště a u jiného filmu. ()
Farba granátového jablka nepripomína žiadnym svojim záberom nič, čo ste kedy vo filme videli. Alebo si skúste predstaviť 70 minútovú prehliadku galérie arménskeho umenia. Pokiaľ chcete vysledovať naratív, tak sa vám to zrejme podarí, pokiaľ chcete dešifrovať symboly, tak asi ťažko. Treba sa iba nechať unášať niečím vskutku originálnym a vizuálne krásnym a mať napríklad radosť z toho, že ste zase trochu spoznali ďalší kút kinematografického sveta. ()
Lol ? Dopsáno po vychladnutí: LFŠ 2007 ... Jsou filmy, jejichž poetičnost mi opravdu uniká... když někdo kyne z okna džbánem plným bahna, nezažívám žádnou duševní katarzi, či co že sem to měl zažít... "Básník zemřel, ale jeho básně přežijí navždy"...howgh... A pro všechny kdo se na mě sesypou - poezii mám vážně rád, moc...ale tohle nebyla poezie ale sračka :)) ()
Uchvacujúci výtvarný štýl ohromí od počiatku: mladý chlapec pomáha vysušovať obrovské, starodávne knihy. Sú rozložené na strechách kláštora, ich stranami voľne listuje vietor. Nasledujú utajené pohľady chlapca do parných kúpeľov, kde spoznáva čaro tela, ženských oblín. Osem kapitol, z ktorej každá je uvedená veršom Sajat -Novovej poézie, od detstva poeticky vykresľuje život tohto básnika prostredníctvom dômyselne komponovaných obrazov, z ktorých každý vystupuje ako samostatné dielo. Vzrušenie zo začiatku ustúpilo (snaha o dešifrovanie niektorých významov bola niekedy márna a tak som sa nechal unášať fascinujúcimi staticko-dynamickými dielami na plátne, prichádzajúcimi akoby z hlbín spomienok, či snov), no opakovane použité symboly sa ukazujú v nových kombináciách, básnikových snoch, víziách, či duchovných mystériách, čo vyvoláva nové a nové asociácie a dáva tak zabudnúť nude z opakovania. Film bez dialógov je založený na sile obrazu a imaginácie, na divákovej vnímavosti k videnému obrazu, evokujúcemu starobyzantské umenie, podfarbenému staroarménskymi recitáciami a ľudovou hudbou. Pozn . - videl som len sovietsku scenzurovanú verziu. ()
Galéria (32)
Fotka © Armenfilm Studios
Zaujímavosti (7)
- Ačkoli mnohé náboženské rekvizity, které ve filmu vidíme, jsou vzácné artefakty, Paradžanov, jehož jméno je ve filmu uvedeno jako „autor“, je doplnil vlastními prvky. Navrhl řadu kostýmů, včetně zelených šatů, které má na sobě Anděl v závěru filmu. (Fediak22)
- Režisér měl s uvedením titulu velké problémy, jelikož film neprošel při schvalovacím procesu tehdejší sovětskou cenzurou. Přestože byl radikálně zkrácen a přejmenován, byl nakonec v Sovětském svazu zakázán. V roce 1973 byl po dalších roztržkách se sovětskými úřady režisér Paradžanov dokonce uvězněn. (ČSFD)
- Dnes dostupná verze filmu byla poprvé promítana v roce 1992. Existuje ale i delší verze, která se nachází v arménském filmovém archivu. Jiná verze byla promítána i na filmovém festivalu v New Yorku v roce 1980. (ČSFD)
Reklama