Andula vyhrála

Věra Ferbasová v jedné ze svých rolí ďiblíků, které mi byly odporné do té chvíle, než jsem pochopil, že dost prostých lidí ji mohlo mít rádo a považovat za "jinou" komediální herečku, než bylo tehdy běžnější. I když jsem to pochopil, tak se mi její styl hraní nikdy moc nelíbil. Nejlepší je asi až ve filmu "Drahé tety a já". (09.09.2010)

Obsah filmu zní poněkud šíleně -jako ta nejsladší 'limonáda' a nejposlednější harlekýnka. A jedná se skutečně o jednu z tisíckrát zpracovaných variací na téma 'kterak chudé děvče ke štěstí přišlo'. Ale naštěstí pro nás diváky jsou tu svěží a vtipně napsané dialogy, takže mezi jednotlivými postavami to správně 'jiskří', a výborný Hugo Haas. Jeho postava bohatého továrníka Hakena je vykreslena naprosto neodolatelným způsobem: má ohromný smysl pro humor a ironii a dělá si legraci sám ze sebe i svého postavení (paroduje tak pro příslušný žánr typický typ bohatého a žádoucího krasavce). A navíc se nedá říct, že by postrádal charisma, a skvělý je i v dojemných 'kapesníkových' scénách (ale i ty jsou díky němu příjemně odlehčené - viz úplný závěr filmu). (06.05.2004)

Kdo by neměl rád toho „diblíka“ Věru Ferbasovou. Nejen, že je tento film opravdovou KOMEDIÍ (nikoliv nějakou trapnou politickou fraškou, kterých v posledních letech přibývá), ale člověk se při jeho sledování odreaguje od povinností všedního dne a nenuceně se zasměje. Hlášek je zde taky spousta vtipných, ale za všechny jmenuji tu, že „knedlíky letěly tímto směrem...“. (24.05.2021)

Poslední český film Huga Haase je krásnou tečkou za jeho kariérou u nás. Vím, že Věru Ferbasovou mnoho lidí nesnese, ale lepší komediální herečku jsme prostě neměli. S Hugem jí to neuvěřitelně jde. Prostě, kde je dobrý scénář, tam to jde. A když Věruš nikdo nenutí do lyrických monologů, tak ukáže, co v ní je. Moje srdeční záležitost od dětství. (22.06.2015)

Dříve jsem se proti tomuto filmu tak trochu ošívala - kvůli hlavnímu hrdinovi, protože mi svým vzhledem nesedl k mému tehdy nepřekonatelnému žabci Věře Ferbasové. Postupem času jsem ale Hugo Haasovi přišla na chuť velmi. Co mu příroda nedala do fyzična, to mu dala do duševna. Jeho specifický druh humoru se tak projevil i v tomto filmu. Moc se mi zde líbila atmosféra prvorepublikového léta v přírodě, spolu se stanovým táborem (řekla bych, že tento symbol se v čs předválečném filmu objevil poprvé a naposledy) a organizovaným programem doprovázeným rozjívenými děvčaty. Kromě H. Haase a V. Ferbasové se zde objevili i mí další oblíbenci, tradičně věrni svému "filmovému naturelu" - Růžena Šlemrová jako matka Haase či Stanislav Neumann jako povedený bratr Andulčin. Ve filmu se mi také líbil závěr, kdy se Andula emancipuje a vychovává sama svá dvojčata - ovšem jen do chvíle, než její manžel zmoudří a poslušně se vrátí. Přítomnost dětí na plátně jsem ocenila taktéž, nebylo to v prvorepublikové filmové tvorbě moc obvyklé. Objevila-li se v ději zmínka o dítěti, buď to skončilo tou zmínkou, anebo jen několikasekundovým záběrem na dítě na konci filmu. Opravdu milá,letní, oddychová podívaná. (17.01.2008)