Prameň života

Tá smutná atmosféra tu je cítiť. Aj ducha doby. Ale už nie emócie. Tento príbeh nepriniesol nič srdcervúceho napriek tomu, že téma ponúkala mnoho scenárov, ktoré sa dali využiť, alebo aj zneužiť, filmové plátno je založené na fantázii a domyslieť sa dá čokoľvek. Ale malo by to diváka viac strhnúť. Nakoniec film ostane v pamäti len obnaženou Hilmerovou. (20.03.2022)

Když už si člověk myslí, že o druhé světové válce bylo natočeno všechno, co může být jen trochu zajímavé, tak přijde film, který se věnuje problematice, o níž jsem zatím téměř neslyšel a vlastně jediný případ, kdy jsem něco málo o plánovaném tvoření árijské rasy zaregistroval, bylo ve filmu Obsluhoval jsem anglického krále, kde pokud se nemýlím hlavní hrdina pracoval v podobném zařízení, ve kterém se v tomto filmu ocitla i hlavní hrdinka. A musím říci, že tahle část z druhé světové války byla velice zajímavá a film na tuto látku rozhodně nahlíží velmi kvalitně a dá se říci skoro až strhujícím způsobem, ale bohužel zároveň také trochu s odstupem a velice chladně. A ten chladný náhled jakoby z odstupu, to je asi jediná věc, která mi na tomto filmu vadila, jinak se jedná o hodně zajímavý a kvalitní příběh, který určitě stálo za to vidět a který je hodně povedený. Jen by mě ještě docela zajímalo, jestli hlavní hrdinka to své dítě někdy našla, ale to je jen jakási malá nepodstatná osobní výtka. Pokud se podívám na herecké výkony, tak tam rozhodně musí směřovat má velká pochvala pro všechny zúčastněné, počínaje Monikou Hilmerovou v hlavní roli, přes Vilmu Cibulkovou, Bronislava Poloczka, Michala Sieczkowskiho, až např. po Martina Stránského v menší roli. Všichni se snažili, všichni hráli bravurně, a všichni se tak přičinili o kvalitní a na české poměry nevídaně povedený film. Nebýt toho chladného nazírání na celý příběh, které jsem z filmu cítil, tak to mohlo být i za pět hvězd, takhle jsou to "jen" čtyři hvězdy, ale hodně solidní a hodně kvalitní čtyři hvězdy. (20.06.2010)

Víc než dobrý film s neobvyklou tématikou stojí a padá celý především na velmi dobrých hercích - především výborné Cibulkové a chladně dokonalého Dobrého. S Hilmerovou jsem zpočátku úplně spokojený nebyl, zdála se mi moc křehká a působila minimálně první půlhodinu jako neherečka, její role se však počala vyvíjet natolik, že na konci filmu už nebylo ani památky po špatném herectví. Jediné co ještě musím vytknout (a kvůli tomu ubrat i na hodnocení) byla scéna na konci filmu, z prostředí koncentráku. Tento film opravdu nepotřeboval urychlit a zdynamizovat děj, tvůrci ho měli nechat pomalu plynout, koncentrák se konat nemusel, protože to dalo filmu příchuť jiného žánru či druhu filmu a otevřeli další kapitolu. Ale což, i přesto velmi povedené... (15.09.2012)

Mám problém s filmy Milana Cieslara. Pramen života je asi jediný, který nemá přehnané afektované a patetické scény, jak je to třeba u Krve zmizelého. Přesto to zavání falešnou romantikou a nevěrohodnými scénami. Téma jistě zajímavé, ale špatná režie ho sráží k zemi. Divím se Vladimíru Kornerovi, že dopustil svoje scénáře i v dalších snímcích Milana Cieslara takhle prznit. No jo, kdyby to měl v rukou třeba Karel Kachyňa nebo František Vláčil, pro které dříve Korner také psal scénáře, to by potom vypadalo jinak a bylo by to zajisté jiné kafe! Hodnotím i tak lépe, oproti pozdější nekoukatelné Cieslarově tvorbě. Chválím hlavně hudbu Jana Černého a obraz, který se v roce 2020 dočkal restaurování a Česká televize ho takhle odvysílala. (28.10.2020)

Ukázka myšlení o nadřazenosti, zrůdnosti a fanatismu. Sice oplýval dynamičností opravdu silných momentů, ale i tak se mi nějaké scény až tak nelíbily. Chvilkama mi to přišlo jako jiný způsob podání Romea & Julie (zakázaná láska). Láska i přes všechny překážky. Naopak bych vyzdvihla dvojsmysly některých scén, například poslední - lámání chleba, což může vyznít jako důkaz lásky. Ach, pro Lea nemám slov... (18.05.2012)