Jak chutná smrt

Zajímavý snímek, který do jisté míry navazuje na kvalitní detektivní příběhy natočené v 60-tých létech, byť nedosahuje jejich kvalit. Námět dle výborné povídky Ladislava Mňačka byl zpracován již ne tak dobře a Juraj Kukura se na roli otce moc nehodil. Jeho čeština byla nepříjemná a daleko by vypadal líp, kdyby mluvil slovensky, jako Ivana Christová, která jako herečka příjemně překvapila. Marek Vašut pak byl sice víc uvěřitelný než Kukura, ale taky nic moc. Jaroslav Tomsa jako šéf Vašuta pak byl naprostý propadák, i když se objevil jenom sporadicky. Nevím, co vedlo režiséra Cieslara k obsazení špičkového kaskadéra do takového „štěku“. No a akce zásahovky na letišti v závěru filmu byla tak trochu fraška. Celkově pak hodnotím snímek jako průměrný s přihmouřením jednoho oka za tři *. Režisér si však zaslouží maximálně 2 *. (05.06.2017)

Mňačkovy příběhy mám rád. Knížka "Jak chutná moc" je nadčasová, byť zaznamenává smrt komunistického státníka. Příběh "Jak chutná smrt" naopak zapadl. Vymazlený sportovní střelec Robert (Ota Šrámek) má bezmeznou oporu v rodičích (Juraj Kukura + Miss 89 Ivana Christová), kteří ale řeší problémy sami se sebou, takže nedokážou pochopit, že jejich synáček je obviněn z dvojnásobné vraždy... Marek Vašut si zahrál nejen detektiva Mortona, ale pod pseudonymem Jon Jorlim se spolupodílel na scénáři. (25.07.2008)

Silný příběh v nezáživném, až otravném zpracování. Podprůměrná, byť alespoň melodická road (shot) movie životem. O tom, že úkolovat svými nenaplněnými sny potomka může vést ke smutnému konci. Aneb dlouhé vlasy, krátký rozum (a tím nemyslím tu „zděděnou“ matraci Danielu, ale Robertova otce). Ale trefil to parádně, tatík! Přímo olympijská trefa, řekl bych. Jen místo medaile si vystřelil doživotní peklo. Tak aspoň se na to ještě učesal, no. (06.09.2013)

Pokus o psychologický thriller v režii Milana Cieslara nemohl dopadnout jinak, než jako řádnej průser. Bohužel jsem nečetl předlohu mého oblíbence Ladislava Mňačka, takže nevím, nakolik si scénáristé, kteří se na filmu podíleli svoji verzi upravili. Každopádně výsledek je toporná a těžko uvěřitelná slátanina, kde i herci jsou vesměs příšerní. Navíc ten televizní look vypadá fakt otřesně. Postsynchrony a předabování některých herců je také žalostná a odfláknutá práce. Už jsem to myslím jednou psal a znovu se utvrzuji v tom, že Milan Cieslar nebyl a nikdy nebude kvalitní režisér. (25.04.2024)

Utahaný a průhledný pokus o psychologický thriller podle rozhlasové hry Ladislava Mňačka v produkci České televize a Cieslarova Happy Celluloidu. Na začátku se dozvídáme, že mladý talentovaný sportovní střelec Robert nepochopitelně zastřelil dva policisty při dopravní kontrole a zbytek filmu nám ve dvou proplétajících se dějových liniích osvětluje proč a jak je zabil (flashbacky) a jak to s ním dopadne. Z toho sice pramení nemalé napětí a početné, v krátkých intervalech sázené flashbacky dodávají vyprávění na dynamice, ale Robertova motivace k činu je lehce odhadnutelná a samotný nejočekávanější (aspoň mnou) závěrečný flashback s vraždou policistů nakonec není nijak zajímavý. Je-li s filmem někdy spojován přívlastek akční, nelze jej vztahovat k ničemu jinému než k zmíněné formě vyprávění, protože jediné, co tu vzdáleně připomíná akční scény je to, že se dvakrát za film někde proběhnou urňáci a to aniž by vystřelili. Ve filmu, kde hrají zbraně takovou roli, bych také čekal víc jejich fetišistických detailů a víc "hollywoodských" scén jako ta, kde si Robert a Daniela (sexy Miss Československo 89 Ivana Christová) při sexu přejíždějí po tělech pistolí (orgasmus symbolizuje cvaknutí uzávěru), která v českém filmu samozřejmě působí trochu úsměvně. Obrovským mínusem celého filmu je pak nesmírně otravná postava Robertovy matky v podání Miluše Šplechtové. Film ve své době výrazněji nezabodoval ani u kritiky, která si s ním nevěděla rady (Cinema 80%, její Lexikon českého filmu 20%), ani u diváků. Pro zajímavost, pod pseudonymem Jon Jorlin se na scénáři podílel Marek Vašut a cameo roli reklamního režiséra si tu střihl Zdeněk Troška. (01.05.2008)