Píseň pro Rudolfa III.

Až se zvednete z křesla,projděte se lipovou álejí a poslechněte si píseň slavíků z Mardidu.Až budete mít v nohách tisíc mil zastavte se v hospůdce kde proberte s šenkýřem tvar džbánu a co že vám připomíná.Třeba potkáte dívku zlou a všimnete si že svítá. Pak chvíli blouděte po vlnách s korábem stokrát potopeným v bouřích. Není třeba aby jste přešli Jordá,řeku všech nadějí protože ždycky zbývá za šesták naděje aby jste došli k názoru ,že NEjste pro,aby válku ved tento svět a pokud najdete vhodný podkroví, požádejte miliu dívku o ruku,projděte chrámem Svatého Víta a vše si nechte posvětit motlitbou pro Martu................................Tohle je pouze výtah mnoha písní z tohoto muzikálového super díla.O tom že jsou tyto písničky nesmrtelné, není třeba nikomu říkat,pouze se znova a znova dívat a poslouchat a poslouchat a.... (01.06.2009)

"Pouze" znamená mnohdy všecko. To "všecko" tvoří obligátní instrumentárium nápadu a zvládnutí návazných výrobních složek - v tomto případě televizní tvorby. A pak "maličkost" - jiskra, nevypočitatelná a nevykalkulovatelná, která způsobí zázrak: trvalou pozornost, neutuchuchající obdiv vzdorující času a konečně všeobecně sdílenou a uznávanou hodnotu. Pohlédneme-li z tohoto hlediska na klasický čeký muzikálový seriál - i tak to lze charakterizovat toto Dietlovo zralé dílo - jsme konfrontováni s vícefunkční, navýsost profesionální Vaštovou režií (Jaromír Vašta), skvěle vybraným mladickým hereckým duem Hrzán-Janžurová a dobře zachyceným dobovým prostředím světel i stínů zavedeného komunistického životního stylu té doby i prvků. jež prorážely viditelně jeho povrchem. Na tomto pozadí písně, vybírané tak, aby mohly navázat na úspěšné televizní soutěže první poloviny šedesátých let (PÍSNIČKY NA ZÍTRA, KDO - S KÝM - O ČEM - PRO KOHO) i rozmach malých divadelních scén (Semafor, Rokoko, Alfa), a události Pražského jara a rané, postupně prosazované normalizace (píseň PŘEJDI JORDÁN), nemohly neuspět - zvlášť když byly interpretovány špičkovými zpěváky doby (Gott, Matuška, Neckář, Pilarová, Vondráčková, Kubišová). Symbolické je. že poslední díl, předvídavě nazvaný DINOSAURUS, nikdy nebyl vysílán. Zaujmou i politické reflexe v obou posledních dílech (7. a 8.). Způsob, jakým Dietl vtělil do romantického syžetu Dumasova románu i biblické vánoční scenérie soudobou politiku, je jedinečný (scéna podpisu vázacího aktu Třemi králi na Herodesův příkaz v 8. díle). Je dobře, že dílo je konečně také dostupné i na DVD nosičích. (20.10.2007)

Ve své době populární a zajímavým způsobem vyrobený televizní písničkový seriál (po hudební stránce opravdu skvost, nejlepší díl jednoznačně "Betlém", některé písně měli podobu jakési ho videoklipu+některé písně napsané programově pro jeho děj, se staly později stěžejní součástí repertoáru předních českých zpěváků, viz třeba "Přejdi Jordán" od Heleny Vondráčkové) s našimi předními pěveckými hvězdami a umělci, ale vystoupili tu i některé zahraniční hvězdy, například známí zpěvák zpěvák Udo Jürgens, to vše jen krátce (a později dokonce současně s natáčením) před vstupem SOVĚTSKÝCH vojsk a posléze nastolené tuhé normalizaci, ano do té doby tu byla ještě jakási volnost, svoboda slova, a seriál pro svou nadčasovost měl svůj význam a opodstatnění a samozřejmě i problémy, dnes s odstupem času a nad některými doslova revolučními písněmi se člověk musí už jen pousmát, o některých charakterech, které se dovedly šikovně přizpůsobit změně režimu, ani nemluvě. Seriál určen hlavně pro pamětníky, kteří si nostalgicky zavzpomínají nad patrně nejlepší dobou ve všech směrech, ZLATÝCH '60 letech! (22.12.2010)

Postavit seriál pouze a jen na zpěvácích a písničkách nemusí být pokaždé fiasko. "Píseň pro Rudolfa III" je toho zářným příkladem. Vtip jednoduše zapadá mezi písničkové výstupy ze zlatého fondu české populární hudby. Objeví se zde spoustu hudebních hvězd té doby (Matuška, Neckář, Kubišová) a někteří i zahraniční (Hughes Aufry). Zazní zde také legendární Modlitba pro Martu, píseň která díky normalizačnímu vedení na dlouhou dobu byla důvodm zákazu činnosti Marty Kubišové. Perla televizní tvorby, která po roce 1968 byla na nezaslouženém dvacetiletém odpočinku. 80%. (22.08.2006)

Když jsem vyrůstala točil Dietl už jen seriály z pracovního prostředí, mezi nimiž Synové a dcery Jakuba Skláře patřili ještě k tomu lepšímu. Bylo pro mě zajímavé zjišťovat, že onen člověk dokázal natočit také něco docela jiného. Pro mě je vrcholem Dietlovy seriálové činnosti vedle životopisu Alexadra Dumase právě tento seriál. Někdy je dojem z něj pravda rozpačitý, jindy však výborný. Odvážné mi příjde vystavět seriál na výchozí zápletce, v níž to nejzajímavější se má odehrávat výhradně ve světě představ. Zbytek děje je vlastně až vždy uboze jednoduchý. Ten spor středostavovské omezenosti a třeskuté fantazie, z něj však dělá cosi velmi zvláštního. (I já díl Betlém považuji za nejlepší a tomu dávám *****.) (08.11.2004)