Réžia:
Jaromír VaštaScenár:
Jaroslav DietlHrajú:
Darek Vostřel, Ludmila Vostrčilová, Iva Janžurová, Jiří Hrzán, Vítězslav Černý, Marta Kubišová, Dáša Neblechová, Helena Blehárová, Karel Černoch (viac)Epizódy(9)
-
Křeslo (E01)
-
Muž v redingotu (E02)
-
Miss Diorling (E03)
-
Albrecht z Valdštejna (E04)
-
Loupež století (E05)
-
Rudolf III. na dvoře Leonida I. (E06)
-
Hrabě Monte Christo (E07)
-
Betlém (E08)
-
Dinosaurus (E09)
Obsahy(1)
Muzikálová féerie autora Jaroslava Dietla a Jaromíra Vašty z let 1967- 1968. Pamětníci si na pražského řezníka Rudolfa a jeho rodinu určitě vzpomenou a zaplesají. A ti mladší budou asi přijemně překvapeni tím, jak nápaditě se písničkové pořady mohou také dělat. O řezníku Rudolfovi (Darek Vostřel), který jaksi ve víru všedních dnů ztratil schopnost zasnít se, odpoutat se alespoň na chvíli od běžných starostí a trochu se "rozlétnout". Naštěstí je tu dcera Šárka (Iva Janžurová), která má zřejmě fantazie nadbytek (jak už to v patnácti letech bývá) a s pravou ženskou chytrostí přiměje ke snění i svého otce. A je nutno přiznat, že řezník Rudolf, když se do toho jednou dá, sní opravdu velkoryse... (Česká televize)
(viac)Recenzie (71)
Až se zvednete z křesla,projděte se lipovou álejí a poslechněte si píseň slavíků z Mardidu.Až budete mít v nohách tisíc mil zastavte se v hospůdce kde proberte s šenkýřem tvar džbánu a co že vám připomíná.Třeba potkáte dívku zlou a všimnete si že svítá. Pak chvíli blouděte po vlnách s korábem stokrát potopeným v bouřích. Není třeba aby jste přešli Jordá,řeku všech nadějí protože ždycky zbývá za šesták naděje aby jste došli k názoru ,že NEjste pro,aby válku ved tento svět a pokud najdete vhodný podkroví, požádejte miliu dívku o ruku,projděte chrámem Svatého Víta a vše si nechte posvětit motlitbou pro Martu................................Tohle je pouze výtah mnoha písní z tohoto muzikálového super díla.O tom že jsou tyto písničky nesmrtelné, není třeba nikomu říkat,pouze se znova a znova dívat a poslouchat a poslouchat a.... ()
V rámci československé televizní tvorby a s přihlédnutím k historickým událostem (srpen 68) obdivuhodný počin. Přesto se mi jednotlivé epizody zdály příliš rozvláčné (na celovečerní stopáž to vážně nebylo) a bavily mě jenom určité fragmenty. Ráda si ale někdy zopakuji například díl třetí (populární zpěváci v rolích učitelů a "Podívej, kvete růže" Helenky Vondráčkové) nebo čtvrtý středověký. ()
"Který vy jste, tajný, uniformovaný, pomocníci VB nebo svazáckej všudybyl?" Ano, poslední díly byly opravdu odvážné, na svou dobu... Dost písniček bylo hezkých, ale také spousta nezajímavých. A protože celkově mne téma a styl tohoto muzikálového seriálu míjelo, jednou stačí. "My jsme se neprovinili ničím, tím vším byla vinna doba..." ()
I dnes neuvěřitelně svěže působící písničkový seriál. Normálně netrpím záchvaty nostalgie, ale nelze si nepovšimnout, že tehdejšímu mainstreamu dominovaly prvotřídní zpěvácké hlasy. Ne že by dnes bylo málo skvělých zpěvaček a zpěváků. Jen nejsou moc slyšet. Do médií jsou posouváni zřejmě podle jiných kritérií.:-D ()
Dějově absolutně směšné, ale tady jde především o hudbu, a ta je skvostná. Tolik krásných hlasů a spousta nádherných melodií dělá z tohoto filmu nejlepší muzikál, jaký jsem viděl. Škoda, že někteří zpěváci již nedostali ve filmech další příležitost. V této době ještě stále platilo - "co Čech to muzikant - resp. zpěvák", dnes to již bohužel nelze říci. ()
Galéria (179)
Zaujímavosti (42)
- Nedávný zázračný nález této ztracené epizody po 50 letech měl jeden nedostatek, chybějící zvukovou stopu. Její obsah se podařilo zrekonstruovat díky přizvanému člověku na odezírání ze rtů a zachovanému scénáři. Z žijících herců ze seriálu, se k nadabování sebe sama mohli vydat už jen Janžurová a Vondráčková. Perličkou je, že roli Hrzána nadaboval jeho vnuk Antonín Holub syn herců Hrzánové a Holuba. (sator)
- Během natáčení došlo k sovětské okupaci Československa a seriál se proti ní ostře ohradil. Zde také poprvé zazněla slavná píseň roku 1968 Modlitba pro Martu. Kvůli protiokupačnímu charakteru seriálu měl Dietl později problémy s nastupujícím normalizačním režimem, a musel z pražské televize odejít do Ostravy. (BoredSeal)
- Iva Janžurová vzpomínala: „Tehdy jsme nemohli do studia. Byl srpen roku 1968. Neměli jsme k dispozici náležitou techniku, maskéry, kostýmy, museli jsme si vybrat sami doma ve svých skříních něco, co se hodilo na naše postavy. Pro mě to bylo dost obtížné, protože mi nebylo 15 jako Šárce, bylo mi už 27. Nenašla jsem ve své skříni podkolenky, neměla jsem doma ani brýle, které Šárka nosila. Ale díl jsme chtěli natočit a také jsme to dokázali.“ (sator)
Reklama